VACUUM

2010-10-03T19:25:00.000+02:00

Moje babička Björk

Mnohé je mi teď jasnější.

2010-09-12T17:20:00.011+02:00

Variace na téma "Imaginární krajina"
titul: Bobr vyje na slunce

2010-01-05T19:08:00.003+01:00

Sebechvála je sice moc ošklivá věc, ale i přesto se jí teď dopustím. Mě se totiž, vážení, moc povedlo letošní vánoční přání a protože už je skoro ke třem králům a nemůžu se schovávat za upřímný vinšování veselých svátků, dávám ho sem prostě protože je krásný. Velký dík patří kaprovi, za to že byl mrtvej a nehejbal se - narozdíl od Falka, kterého jsem musela násilím dovléct do koupelny (když ani piškůtkové lákadlo nepomáhalo) a tak mu nechtěně způsobila jemný vánoční trauma. (koupelnu nemá rád a je to na něm dost vidět). Ale snad jednou pochopí, že pro umění a čistotu se musí trpět.

2008-11-12T11:19:00.012+01:00

Kauza Kuřim stále nekončí!

V nedávné době přinesl zpravodajský server vimevsechno.cz šokující informaci. Přilévá oleje do ohně tzv. "Kuřimské kauzy", zrůdného příběhu týraných dětí, v němž hlavní roli hraje tajemné dítě-žena, Barbora Škrlová. Z výpovědi, které polici poskytl tiskový mluvčí pražské ZOO ing. Vít Kahle, vyplynulo, že Škrlová se kromě všech svých skrytých identit jednu dobu ukrývala také v pražské zoo v kůži zdejšího outloně váhavého.

Mělo se jadnat o přechodné období mezi působením u Kláry Mauerové a pobytem v Norsku. Jak se Škrlové podařilo proniknout složitým systémem ochran, klecí, klecových lůžek, vystrnadit původního outloně z jeho klece a jeho kožíšku a ještě k tomu sehrát svou úlohu tak brilantním způsobem (svědci popisují, jak přijímala bez problému outloní potravu i flirtovala s outloními samci) není dosud známo. Ona sama se k celé věci nechce vyjadřovat. Ředitel pražské zoologické zahrady byl v šoku: "ďábelské síly, zvěrstvo, nic jiného v tom být nemůže, sám jsem nic ale vůbec nic netušil. " a dále vyjádřil soustrast celé čeledi outloňovitých za jejich zmizelého rodinného příslušníka.

Našemu zpravodajovi se také podařilo získat stanovisko soudního psychologa: "Barbora je výjimečně těkavá osobnost. Není vyloučeno, že roli outloně přijala ve snaze najít svou vlastní osobnost a vyhřátý kožíšek, nevařená strava a pozornost dětského publika jí prostě vyhovovaly. Je to ale varování pro celou lidskou obec. Jak daleko až lze v hledání vlastního já zajít?"

Celá kauza nás může přivést na myšlenku, kolik našich spoluobčanů se čas od času ukryje do bezpečí klece či jen do nebeského klidu zvířecí duše. Prozatím je však jasné, že Kuřimská kauza není o nic blíže svému vyřešení, ba snad naopak.

2008-07-17T21:22:00.002+02:00

Téměř dobaleno. Z maxima 20 kg zabírají jen léky, knihy a pastelky polovinu. Koupila jsem si ty nejnevkusnější plavky v celku, které jsem na říčanské tržnici našla. Už dlouho se mi nikam tak urputně ne-nechtělo.
Je mi špatně.

Guten tag - KRKAVICE

v mé zahradě krvácejí
krkavice šílenství
z čtvercovitých vodotrysků
krkavice šílenství
čtvercovité krkavice
v mé zahradě krvácejí
v mé zahradě krvácejí
z čtvercovitých vodotrysků
z čtvercovitých vodotrysků
krvácejí v mé zahradě
krkavice šílenství
v mé zahradě krvácejí
vodotrysky šílenství
čtvercových krkavic
z vodotrysků šílenství
čtvercových šílenství
krvácejí v mé zahradě
vodotrysky krkavic

2008-07-13T21:09:00.003+02:00

jak dnes pociťuji svět a tak vůbec...

vystihuje tato skladba od skupiny Guten tag, jejíž slova vám zde napíši. Je z jejich unikátního alba "Maso", které vyšlo v roce 1993 a jeho hloubka je tak hrubě nedoceněna, že se moderní nahrávací průmysl zřejmě rozhodl jej vymazat z planety a proto teď prožívají hlušivý comeback na mém blogu!

KŘEČEK
UÁÁ
křeček
UÁÁ
křeček
UÁÁ
křeček

anglický překlad:

HAMSTER
WAH
hamster
WAH
hamster
WAH
hamster

2008-06-29T22:23:00.003+02:00

Když se potká sen se skutečností

Stála jsem po kotníky ve vodě a přede mnou i za mnou se rozkládala skelná mořská plocha, klidná a nekonečná. Nemohla jsem se nijak pohnout, protože každý můj krok, zdvih, leh, cokoli bylo naprosto zbytečné, nijak by to nezměnilo tu šíři a prázdnotu kolem ani moji situaci. Po chvíli jsem si všimla kolejí, které vedly odtamtuď tam, snad se po nich kdysi tímhle krajem brodil vlak nebo tramvaj, snad se tam octly jen aby navodily ten ležérní pocit že svět dává smysl. Najednou se vzadu objevil zámek a z toho samého směru se blížil vlak. Nasedla jsem...
snad se mi to zdálo?
nebo jsem to viděla někde ve filmu?
za pár let to přišlo a praštilo mě do čela jako jméno, na které si zaboha nemůžete vzpomenout
ten pocit tak znáte, máte ho na jazyku!
že jsem na to nepřišla dřív!

Kdysi se mi zdálo o tramvajové zastávce Nádraží Braník!

2008-06-16T20:38:00.006+02:00

Filosofická otázka na téma přírodovědné

Dneska jsem postoupila zas o další stupínek mého profesního růstu, kterým se snažím docílit toho, abych nestrávila příští rok v azuritkovým mundúru unicefáků, nebo hůř někde v mekáči, inhalujíce sublimovaný tuk. Tedy to bylo tak. Den začal dost tragédsky, šla jsem se na ty příjimačky spíš pousmávat nad svým osudem, pršelo a já zapomněla psa zavřenýho v dešti na zahradě. Nevzala jsem si rýsovací prkno, na všechno zadání jsem se musela ptát znova, protože jsem to nechápala, všechny práce jsem odevzdávala poslední, protože jsem to nestíhala a když ten vtipnej učitel zadal úkol "namalujte knižní iniciálu - začáteční písmeno zvířete", přihlásila jsem se a zeptala:

"Je masožravá kytka zvíře?"

Nesmíte mi to mít za zlé, i když jsem viděla hodně dvojmo a barevné vidění už světu neodpovídalo, pořád jsem si byla vědoma toho faktu, že KYTKA je KYTKA (ačkoli z filosofického hlediska by se o tom dalo polemizovat, ne?), šlo mi spíš o to, jak moc ten vousatej pán bazíruje na tom svým zvířeti , když já měla takovej bezvadnej nápad s masožravkou. On se na mě otočil s pohledem vyhladovělého supa a ledově pronesl:
"Slečno, vy se sem určitě dostanete. Takhle DEBILNÍ otázky totiž můžou pokládat jenom studenti této školy!!!"
Takže tak. Jestli je jasnovidnej a měl pravdu, to se ukáže teprve zítra...

2008-05-14T10:55:00.004+02:00

Květoléčba

Toto je důvod proč ještě datlím do klávesnice, ačkoliv můj rozpis hlásí, že už minutu mám sedět u svého prokletí. Abyste to dobře chápali, člověk si čas od času musí poopravit vnímání světa, které mu nastavuje Bohuslav Hasištějnský z Lobkovic a jeho strukturální složky osobnosti, zakotvené v preambuli ústavy, nehledě na to, že díky svému životu ve stylu psychického automatismu ztrácí kontakt s realitou, omámen výpary ze zvýrazňovacích fixek různých barev.
Takže, jestli tak jako já propadáte panice, klidně si propadejte, ale ušlechtile! použijte některý z výrazů Květového slovníčku:

Morseovka s pomocnými slovy pro mimořádně depresivní mladé muže
(či mladu ženu, emancipaci se meze nekladou. pozn. editorky)
A .- ach né
B -... bóže to je
C -.-. cákryšjéje
D -.. dópytle
E . eh
F ..-. fakt už prázdno
G --. gdý bých byl
H .... hovadina
CH ---- chátrám míjím
I .. i ty
J .--- jak víš váhám
K -.- ký žal můj
L .-.. lepší zmizet
M -- mám splín
N -. nával
O --- ó já vůl
P .--. pahýl pláče
Q --.- kvílím obrán
R .-. radím všem
S ... samoten
T - tlím
U ..- už to znám
V ...- vytlučený
W .-- Werthrův stín
X -..- ksí-le-pla-zím
Y -.-- ý si mílým
Z --.. zářím sotva

a když se vám bude přece jen chtít ještě malinkato zvracet, neztrácejte rovnováhu, klikněte na Léčitelské okénko!

2008-05-11T16:57:00.009+02:00

při svém svatodušním bádání na poli intelektuálním jsem narazila na pár fakt esteticky procítěných bytostí...mám z toho radost, tak se musím pochlubit.

Victor Hugo
G.B.Shaw
Allen Ginsberg a Peter Orlowski
Aubrey Beardsley

2008-04-16T20:59:00.005+02:00

malé avízo - další tibeťanská akce

Aneb opět protestní shromáždění
Jako kutlurní vložka vystoupí třeba Létající koberec, Jablkoň, Jiří Dědeček a další talenovaní ochránci lidských práv!

2008-04-07T17:37:00.004+02:00

Zpověď konzumního dítěte svého věku
aneb jak napsat něco o konzumu a necítit se přitom provinile, prohnile a pokrytecky?

Ráda bych se vymezila proti globalizaci, ale to bych pak pravděpodobně nemohla popíjet čínský čaj z čínského čajového příslušenství a zároveň se ladit na jednu vlnu se zpěvákem z Michiganu... Ráda bych se vymezila proti konzumu, ale to bych pak nemohla přijít ke skříni a s naprosto přízemním chtíčem zkonzumovat celou tabulku čokolády prostě jen proto, že přijela o víkendu babička a díky její zavilé představě, že jsme všichni podvyživení rodičovskou krutovládou, nám jí tunu přivezla.
Taky mě štvou hormony v kuřecím mase a vůbec celá ta šílená procedůra kuřecího odchovu, jenže jak se ho vzdát, když se tak krásně křehoučnce rozpadá a podlité smetanou chutná tak lahodně.
Ještě nesmím zapomenout ubohost virtuálního života, kterou ale ztělesňují moje nedělní chvíle prožité s televizí Primou a milostnými avantýrami chirurgů ze Seattlu.
A testování kosmetiky na zvířatech - to je odporná zrůdnost! Vždycky když vidím videozáznamy těch krásných bíglů, tečou mi slzy po tváři. Voděodolnou řasenku Max Factor ale nerozpustí, možná taky proto, že ji jeden z těch bíglů ještě před chvílí měl v tom svém smutném oku naplácanou.
prostě mě štve dnešní svět ve svých excesech jednoduchosti, zkratkovitosti a megalomanství, ale není mi dáno se proti nim vzbouřit, protože jsem tak strašně -
no jen si to řekněme na rovinu!

konzumní

PS: ještě že proti okupaci v Tibetu se vymezovat můžu, protože sama nikoho netyranizuju. Snad až na mého psa, ale ten si to zaslouží, protože tak strašně smrdí.

Proti krádežím se vymezovat taktéž nemůžu - ukradeno od Anuk z Deviantartu

2008-03-17T21:08:00.007+01:00

Lístek, prosím...

Upřímně - revizora si občas zanenávidí každý. Stvoření v modré bundě, které vysává konta nebohých a revoltujících studentských duší. Které si myslí, že když má pitomej odznáček, sesuneme se před ním na kolena. Ale. Co když to není tak uplně pravda?

Co když je to prostě člověk, který se bojí denního světla a náhorního života a tak radši přebývá v kobkách metra a živí se kávou z automatů...

Co když jeho večerní zábava spočívá ve zběsilých závodech jménem "koho nepřejede metro, vyhrává"...
Co když lidé kolem něj mizí v kolejišti rozemleti koly souprav a jediný, kdo vidí, je on...

A co když není cesta ven...

Koukněte se na maďarský film Revizoři (Kontroll) a dost možná, že příště pokutu zaplatíte rádi.

2008-03-03T21:28:00.006+01:00

Je mi jedno, že to schválený je to pořád jen na 99%
Je mi jedno, že je počasý hnusný až by jeden blil
Je mi jedno, že celou propagaci zajišťují estranky, jejichž vizuální kvalita se rovná mému popisu počasí (viz o jeden řádek výše)
Je mi jedno, že lidi mají zafixovaný bojovníky za svobodu Tibetu jako trapný pozéry, co maj rádi kombinaci červený, žlutý a modrý barvy a pijou čajík v čajovnách (nic proti) a dělaj oooohmm
Je mi jedno, že jsem nepřečetla celou bibliografii a moje faktické znalosti neobsahují tibetskou problematiku ab absurdum a že jsem tam taky nikdy nebyla
Je mi jedno, že se neumim vyjadřovat

Ohlašuju konání jedné události:

Malování Tibetské vlajky!

dne 10.března (to jest přesně za týden) proběhne na Náměstí Míru akce na podporu hnutí za nezávislost země Tibetské a podporu odporu proti pořádání OH v totalitní zemi Čínské, která podle (nejen) mého názoru porušuje lidská práva.
Zvu všechny, kteří:
mají pocit, že svět může být pěkně nespravedlivý
nemají rádi komunismus
nemají toto osudné pondělní odpoledne co dělat
jdou cestou přes Náměstí Míru
nás nechtějí nechat umřít trapností na vylidněném Míráku:)
prostě všechny!

více a aktuálně na http://www.tibetska-vlajka.estranky.cz/

2008-02-28T22:22:00.006+01:00

Balada o zapomenutém
(radši si to nečtěte, teď zpětně koukám, že je to prohnilý sentimentalitou..stejně to nepochopíte)

našla jsem na internetu svoji minulost...
toto je pohádka, která znamená můj život, která mě formovala o nejútlejších let. Kvůli tomuto příběhu jsem celou školku strávila na čtyřech lezoucí po zemi, s kostičkama v rukou místo kopýtek a papírovým rohem připevněným gumičkou a sponkami. Proto je dnes kůň to jediné, co opravdu dokážu nakreslit. Proto jsem taková, jaká jsem!
Je to balada o samotě, o nutkání a o odvaze. O hledání a dlouhých cestách za velkým čímsi, co nás táhne, o divokosti, o ošklivosti a nevýslovné kráse. Balada o tom, jak se učíme milovat a jak se lásky vzdáváme a odcházíme, navěky změnění. O tom, jak se vrací sláva starých a zapomenutých časů, ale my do ní už nepatříme...

video zde: POSLEDNÍ JEDNOROŽEC

2008-02-22T23:19:00.010+01:00

Díky mé nezměrné, nezměřitelné a nezaměnitelné píli, se kterou vypracovávám svoje dějinouměnné maturitní otázky, jsem přišla na pár opravdových pokladů! Bude to znít dost trapně pateticky (což mimochodem zněla asi i ta předešlá věta) a taky nevím, jak velkou roli v tom hraje moje nervová labilita a zbývající 3 měsíce do maturity, ale jisté je, že následující obrazy jsou ukázkou kousku pozemských statků, které mě dojímají, vžycky, když je vidím...

František Kupka - Zrození ticha

Pablo Picasso - autoportrét

Max Ernst

Marc Chagall - Malíř k měsíci

2008-02-14T23:02:00.005+01:00

Pozor! Výzkum veřejného mínění

Anketa od BlueBoard.cz

a abyste mi věřili - fotodokumentace:

2008-02-13T20:41:00.005+01:00

Ploužila jsem se ztemnělou ulicí, dost možná to byl už jen můj stín než cokoliv, co by se dalo nazývat "já". Byla jsem skrz naskrz vyhladovělá, už pěkných pár měsíců jsem neokusila ani sousto, ani kapku. Jasně jsem cítila svou praskající a lámající se kůži, všechny dutiny a cévy stažené a scvrklé, celé mé tělo byl malý uzel seschlého vaziva. Táhla jsem se dál a dál, ne snad z jakýchkoliv pozemských sil, spíš proto, že sesunout se a padnout by mě zmohlo mnohem víc, než tato nezůčastněná noční pouť. Protentokrát však ke mě svět měl být ještě milosrdný - proti sobě jsem spatřila jíti smrtelníka! Jasně jsem ucítila jeho auru a všechny trosky mých zbývajících životních funkcí najednou zatoužily ji do sebe vsáknout. Byly to ony, kdo mě pohnul k takovému zběsilému skoku, jakým jsem se na něj vrhla. Zuby projely jeho kůží jako když dýka rozřízne oponu a já ucítila na svých zpuchřelých rtech teplo jeho krve. Jako dotek reality. Hltavě jsem sála jeho tekutou podstatu a při každém doteku slané chuti jako by se mi na jazyku rozhořelo tisíc prskavek. Jásavý oheň začal prostupovat každou nit, každou skulinku...

toť taková ta moje dekadentní klasika, ale to jen aby bylo jasno, čím že se to po večerech zabývám a přoč že vlastně jsem už (ne)mrtvá...

2008-02-03T13:05:00.001+01:00

Můj život v bodech

Právě mi skrz Facebook bylo rozjařeně oznámeno, že jsem za svůj život viděla už celé 3% světa.
Jet na prázdniny na Aljašku kuchat ryby se projevilo jako neuskutečnitelné, neboť nemám 50 000 kč jako startovné a ani doprovod, takže ona 3% zřejmě zůstanou nenavýšena.
I přes četné lesbické scény a nespavostní efekt jsem se rozhodla pojmout film Mulholland drive za svůj velice oblíbený.
V pátek v cca 11:24 jsem zemřela. Nikdo neví co a jak, protože moje tělo nenašli, ale já mám důvodné podezření se domnívat, že za to může předávkování zázvorem. Každopádně si svou mrtvost...nebo spíš nemrtvost:)...úžasně užívám a jako bonus se těším tomu, že už mě nebude moci zabít zítřek, ačkoliv na to má veliký potenciál.
Prožila jsem překrásný minulý pátek a sobotu ranní, vše ve jménu mého maturitního plesu, after party, after after party, after after after a tak dále...
Bolej mě oči..................

obrázek ukraden z Deviantartu: .golden grain. by *introvertevent
(pomoc, začali tam dávat vodotisk, už nebudu moct krást!)

2008-01-04T12:15:00.001+01:00

Ještě taková chuťovka...víte, jak vzniklo logo OH Bejing 2008?

2008-01-04T11:30:00.000+01:00

Heuréka! neboli 喊万岁!

Nejsem v žádném případě sportovní fanoušek, můj zájem o nadstandartní sportovní výkony a oslavu dokonalé konstrukce lidského těla končí u krasobruslaře Plushenka a jeho křivého nosu. Ale i přesto moc dobře vím, kde se budou pořádat letošní Olympijské hry a myslím, že je s chutí budu sledovat. Moc ráda se pokochám pohledem na přečisté ulice Pekingu, v žádném případě nezohyzděném bezdomovci, žebráky, nebo dokonce plivanci na ulici. A také doufám, že se mi ohromně zvedne nálada, až uvidím všechny ty šťastné tváře kolemjdoucích, jejichž spokojenost jistě bude pramenit z horentního zájmu světového trhu o čínské akcie a prestiže, kterou OH přináší. Ráda bych, aby kamera zabloudila do luxusních novostaveb, postavených namísto řadových činžáků. Jen nevím, jestli bych si chtěla kazit rozjásaného soutěžního ducha pohledem na jejich původní obyvatele, kteří byli násilně vystěhováni. Ale počítám, že se asi není čeho obávat, ti nejdodbojnější z nich jsou stejně v bezpečí černých věznic nebo zmrzačení. No a potom už toužím jen po jediném, oslavit přátelskou blahosklonnost a užít si pár záběrů z osvobozeného Tibetu, který se již 60 let těší prosperitě pod vedením svého velkého čínského otce.

Pokud máte stejné choutky jako já, nabízím ještě pár zaujímavých informací a čísel, které v nás jistě rozohní opravdovou touhu po oslavě míru, demokracie a napjatých svalů, jako tomu bylo za starých časů v Řecku!

zpráva Amnesty International o lidských právech v Číně - pěkný souhrn

videozpráva Aidana Hartleyho (AJ - trochu blbě srozumitelný)

Olympic Watch - organizace montorující situaci v Číně

2008-01-03T04:21:00.001+01:00

La Insomnia

první ovečka druhá ovečka třetí ove - Barma - Tibet - Respekt - Náměstí Míru - dlažba - čokotatranky - DOST!
první ovečka druhá ovečka třetí ovečka čtvr - déšť - primalex - fauvismus - čítárna - dopravní podnik - DOST!
první ovečka druhá ovečka. Ach jo, Už zase.
Evidentně se to stalo už tradiční událostí, přesně před rokem jsem se tu rozplývala nemlich stejně. Pak mi trvalo asi 5 měsíců přesvědčit svůj organismus, že netrpí chronickou nespavostí, během nichž jsem zkonzumovala přibližně 458 litrů vína a přečetla pár povídek od E.A.Poa, které jsou ještě lepším lékem než Rohypnol. Následovalo oblažující období, kdy jsem měla takovej energetickej dluh, že jsem usínala i ve vaně, tudíž v posteli mi to nečinilo sebemenší potíž a teď je to tu zas. A přitom jsem dnešní den strávila velmi aktivně - ne-li aktivisticky! A ještě k tomu mám regulérní teplůtenku, takže není sebemenší důvod, proč se 5 hodin válet v posteli a nezamhouřit ni oka! Problém tkví v tom, že prostě nedokážu zastavit ten tepající tok informací a myšlenek, hrnoucích se sem a tam po mých mozkomíšních drahách. Měla bych si dál intelektuální prázdniny někde v neposkvrněný přírodě a bejt chvíli uplně blbá.

2008-01-02T23:43:00.000+01:00

Dnešní večer jsem se cítila znechuceně. Člověk mnohdy ani neví proč, prostě to přijde - nevůle dělat cokoliv, číst cokoliv, dívat se na cokoliv, jíst cokoliv, dýchat cokoliv a tak dále. Nakonec jsem se ale rozhodla nemarnit čas touhou po neexistenci a tak jsem si radši pro povyražení pustila DVD, které jsem dostala jakožto dárek z bratrské lásky - Frigo na mašině - kde exceluje již zmíněný Buster Keaton. A takový nálev endorfinů jsem už dlouho nezažila!!! Je to naprosto dokonalá komedie, dokonale vtipná, dokonale chytrá, dokonale romantická a napínavá, s dokonalou hudbou a dokonalým hercem. Prostě a jednoduše dokonalá!! (aha, taková slovní zásoba...a těch vykřičníků..pláču nad sebou) Proč to složitě okecávat...zájemcům ráda zapůjčím!

2007-12-16T13:03:00.001+01:00

Jednou když měl pan prezident Klaus novoroční projev, tedy to mohl být asi rok 2004, praštila jsem lyžařskou hůlkou do televize ve snaze vypíchnout mu oko. Od té doby máme na obrazovce malou dírečku, jenž nám znemožňuje sledovat lední hokej, neboť si ji pleteme s pukem. Milý otvůrek ale má i jinou funkci - lze se s jeho pomocí poměrně snadno dostat úplně kamkoliv! A tak jsem zadžela dech a protáhla se jím až na druhý konec zeměkoule, na Divoký západ a pořídila si tuhle prímovní fotografii! K mému obrovskému neštěstí jsem nestačila uniknout zpět dostatečně brzo a tak mě na konci filmu zastřelil podlý bídák Santer a nyní k vám promlouvám již z náruče velkého Manitou. Ale nevadí, moji smrt pomstil ten nevětší a nejblonďatější hrdina ze všech a na jeho ducha v síni svých otců teď čekám.

2007-12-15T12:15:00.001+01:00

přihláška přijata. zvláštní. úsměvné. absurdní. jímavé. nervykrutěrozdírající. travícítraktrozhazující. neznámé.

přirozený koloběh života byl zaměněn za neodpovídající mix dne, noci, neskutečně nechtěných rán, večerů existujících pouze v náznacích, rozplizlých a shluklých písmenek a konverzačních kolotočů s řetízky z kokosových oček. moc toho nevydrží. ještě, že jdu dneska na koncert.

foto od jednoho rusa *duolegur

2007-12-09T18:02:00.001+01:00

Lingvistická selanka

Nedávno jsem si všimla, že vždycky když nás navštíví Daník s Maru, prožíváme spolu nějáký lingvistický dobrodružství. Předminule jsme každý slovo převáděli do pražskýho dialektu, takže z "vysílačky" byla "vejsejlačka" a tak dále. Inu a před tejdnem jsem se jim dost neuváženě svěřila se svojí osobní úchylkou, totiž že sbírám slova, která mají předponu NE, ale bez tý předpony je použít nelze. No a tak jsme se celý večer takto intelektuálně bavili a vymysleli jsme slušnou kupičku slov, takže teď celé své dílo přináším v plénum, tak čistě pro zajímavost, protože některý výrazy jsou opravdu luxusní:

nenávidět (to je ohraný, to ví každej)
nepřetržitý
nelida
nekalý
nedutat
nezbedný
nevrlý
nemotorný

A slova, která neprošla přísným lingvistickým sítem je neboštík, nekrolog a nevěsta, protože u nich NE není předponou. Pak jsme ještě vymysleli, že antonymum ke slovu "nebe" - "jebe" a spoustu dalších libůstek, který ale v elektronickým podání nevyzní tak vtipně jako tehdá za starejch časů, tudíž je škoda je publikovat. No ale řekněte, že by vás jich tolik nenapadlo?

2007-12-03T22:49:00.000+01:00

Protože plány do budoucna jsou v poslední době jediné pomalu propírané téma v mém okolí, mám i já tu touhu se s vámi o ně podělit a tak jako své blogové intermezzo vám teď povím, jak hodlám naložit se svým životem dál.
Takže, varianta č. 1 je, že si vezmu Faramira a přesunu svou existencí komplet do jinčích sfér. Ale protože nejsem zas taková naivka, abych si myslela, že tento galantní muž kvůli mně opustí svou milovanou Éowyn, mám záložní řešení.
Vezmou mě na FF na hebraistiku, kde se seznámím s pravověrným židem co bude mít impozantně zakřivený nos. Napadlo mě, že by mohl mít nějáké to oplývající kontíčko ve švýcarských bankách, ale nakonec jsem došla k názoru, že mě peníze fakt moc neberou. Takže stačí ten nos. A charakter a šarm a takový ty věci jsou samozřejmostí. Trochu komplikace je ten jeho judaismus, neboť díky tomu by si mě vlastně vzít nemohl, a dál zákaz konzumace vepřového a jeho úděsná přechytřelost, takže když to vezmu kolem a kolem tenhle vztah bude dost na nic a proto se přesunu na Island a protože s vystudovanou hebraistikou tam budu zralá tak akorát na umejvání záchodků, zemřu hlady a rozežerou mě islandský červi.
No a kdyby ani to nevyšlo, tak to jistí asi ta jaderná fyzika...

2007-12-01T21:24:00.000+01:00

žárovičkové NEVERMORE

Je mi fakt líto, že už kolem sebe zase prskám samý negativní výplivy, a to ještě v nespisovný češtině, ale už nemám sil tomu vzdorovat. Udělala jsem něco nerozumnýho - vkročila jsem do sobotně-odpoledního centra vánoční Prahy a na vlastní oči spatřila už tradiční nejohyzdnější ohyzdnost všech ohyzdností - vánoční výzdobu. Když už to naše překrásné historické město musí ošnerovat svítícíma žárovičkama a obestavět na výstrahu mega-andělama jak Edenskou zahradu, mohlo by jim aspoň dojít, že nejlepší by bylo všechno to barevně sjednotit a necpat dohromady modrý, červený a žlutý světýlka. Jenom by mě zajímalo, kde jsou ty legendární strážci dobrýho vkusu, který tak vehementně zatracovali Letenskej mimozemskej Hlen, že prej by nám hyzdil panoráma. Ale ať je rád, že se bude mít nový bydliště, shlížet na tuhle sodomu 24 hodin denně bych mu nepřála...

2007-11-21T17:09:00.002+01:00

Juchůůůů!!
Znáte ty zvláštní lidi ve volných tričkách s potiskem, pokladničkou a připravenou větou "Dobrý den, nechtěl byste podpořit..." kolem nichž všichni procházíme se sklopenými zraky a snažíme se udusat ten vtíravý pocit, že když nepřispějeme 20 kč na stavbu školky pro dehydrované slony v Ugandě, jsme ti nejhorší červi pod sluncem?
Tak přesně mezi ně odedeneška patřím!!!juchů!
Sehnala jsem si totiž práci profesionálního vyděrače v UNICEF, budu nosit jejich nádherné tričko, brašničku a nenucený úsměv a budu lidem zlověstně kroužit nad hlavami a cítit se překrásně dobročinně! (ačkoliv teda jsem za to placená) Myslím, že je to pro mě to pravé - cítím v sobě opravdový talent - už se vidím, jak mi lidé padají k nohám a prosí mě, abych je ve svém milosrdenství nechala přispívat na konto nebohých ohrožených dětí. Takže pozor! Jestli mě uvidíte v modrém pochodovat Prahou s výrazem dravé šelmy, vykliďte pole, neboť jsem připravena vysát vaše bankovní konta!
Cítím, jak se mi do krve vyplavují endorfiny...aaaach.

2007-11-20T16:00:00.000+01:00

hádejte, kde se budu nacházet přesně za 100 hodin!
na koncertě něčeho, co si říká
Gogol Bordello
tvrdí, že hrajou gypsy-ska-punk-dub-folk.
každopádně tohle přehršle divnejch názvů napovída tomu, že to je akorát neskutečnej bordel.
nejvíc se člověk asi dozví z tohole
jejich fascinující vůdce má na sobě divný oblečky, parádní dobře živenej knír, lehce chraptivej hlas a pohled šílence, který ve mě budí pocit, že se před zmocněnci psychiatrické léčebny skrývá po všech ukrajinských lokálech.
ale to nevadí, neboť já mám v příštích 99 hodinách a 55 minutách pro co žít hihi!

2007-11-07T22:07:00.001+01:00

Můj toxický (ne)pokoj

Nacházím se zase v jednom z "období". To slovo v uvozovkách je nesmírně kouzelný pojem, pozůstatek mé potřeby všechno periodizovat a roztřídit a díky této potřebě vám teď taky můžu sdělit úžasně sofistikovaný název, který jsem ke svému období přiřadila: toxické
Název vychází z příměsí kyslíku, které celý tento týden ovládly ovzduší v mém pokoji. A to jsou:
Výpary terpentýnu, zdraví škodlivé a hořlavé tekutiny, kterou jsem si v pátek koupila a za odpoledne stihla rozlít po rukou. Moc se mi nedařilo přesvědčit kamarádky, aby si v mé blízkosti nezapalovaly, ale k mému neskonalému štěstí jsem neexplodovala. K mému neskonalému neštěstí jsem ale nechala nedovřenou lahvičku oxidovat u sebe v pokoji, což dle mého zapříčinilo můj bolehlav a celovíkendovou nutkavou potřebu zvracet.
Výpary z balakrylu. Prostě jsem se v tvořivém zápalu snažila přetřít celý svůj život na bílo a nechala jsem ho sušit opět ve svém pokoji, takže to tam doteď čpí vůní nově natřeného plotu.
Fixírka, jejíž sladký odér si nosím domů každé úterý zabalený v obrovské roli papíru a skladuji taktéž ve svém příbytku nad schody.
Můj pes, o jehož negativních dopadech na nervovou a smyslovou soustavu se tu jistě nemusím rozepisovat, neboť s nimi je většina z vás velmi důvěrně obeznámena:)
No a následky? neovladatelná touha prostě ležet, zírat do stropu, nevnímat a neexistovat, střídající se se záchvaty bouřlivých ambicí a chutí tvořit tvořit a tvořit až se utvořím k smrti. Jako nejdestruktivnější jsem ale vyhodnotila až podivnou touhu vyznat se v české politické scéně, která se mě poslední dobou drží dost konstantně a nutí vynakládat nemalé časové i finanční investice.

už zase kradu...deviantart - paint by dub-psychosis

2007-11-07T17:37:00.000+01:00

když je mi zima
když proud vražedně studeného větru proniká každou skulinkou oblečení
když se dešťové kapičky zarývají do tváře jako malé hřebíky
když klouby prstů schovaných v pěst rudě světélkují
když se vlasy hnané větrem zaplétají s řasami
když bláto ulpívá na botech, kalhotách, tváři, všem
když jdu tak rychle, jak to jenom vítr a můj dech dovolí
když existenci světla dokazuje už jen dokonalá čerň kůry stromů kolem
když je mi zima

2007-10-23T22:34:00.000+02:00

už jsem to vyřešila...proč to vyjadřovat slovy, když tóny to dokáží tisíckrát líp!
--Yann Tiersen --

2007-10-22T21:55:00.000+02:00

Už vás někdy napadlo...
jak moc je verbální vyjadřování prekérní záležitost? (hádám, že napadlo, pokud jste četli minulej příspěvek:) Proč nestvořil Bůh lidskou komunikaci třeba na principu Google documents? (aaa všem IT právě poskočilo srdce v hrudi, povýšila jsem tenhle super komplot na Boha) Člověk by v sobě prostě jenom vybral myšlenku nebo cit, kterej chce sdílet se svým bližním, kliknul na "share feeling" a pak už by se oba nechali unášet na vlnách dokonalého souznění...nejen, že by v tomhle systému nebylo místo pro lež (i když lidi jsou ohledně falše docela dobrý hackeři, oni by to nějak vymysleli), ale hlavně by vymizelo nepochopení a chybná interpretace. Proč musíme všechno, co prožíváme přeměňovat v shluky okleštěných znaků, sdružovat je do prapodivných celků a na jejich konec nacpat ještě jedno z 12 interpunkčních znemének, pak se u toho nějak zatvářit a doufat, že ten druhý přesně pochopí, co jsme měli na mysli.
Tolik času, tolik deziluze a zmařených sil...a to všechno jenom kvůli slovům.

2007-10-22T16:48:00.002+02:00

Chěla bych něco říct. Už pěkných pár chvil ty myšlenky v sobě hýčkám, sepisuji, definuji, brousím do dokonalých tvarů a tento výsledek bych převelice ráda shrnula do pár nepříliš významných slov. Nebo to možná bude věta...a když bych to náhodou nesměstnala ani do této jednotky, možná napíšu celý odstavec. A když tak nad tím dumám, ani kdybych celý život měla strávit neplodným psaním jedné jediné knihy, která by na tisíci svých stránek uměla popsat to Všechno, nelitovala bych. Ano, chtěla bych něco říct. Jenže to nejde. Lidská abeceda je tak krutě nedostačující.

2007-10-04T17:10:00.001+02:00

mých 144 hodin tělesné aktivity

Je tomu bezmála dva týdny, co jsem se vrátila z Hnačova, nohy rozpárané od ostružiní se mi zahojily, chodit jsem naštěstí byla schopná už po dvou dnech, pofidérní (ale první v životě) osvalení mého břicha zas postupně uvadá a když mi někdo řekne "běžíme!" nemám už chuť ustřelit mu hlavu. Prostě nadešel ten pravý čas na malý report z našeho sportovně branného kurzu!

Inu, bylo tam moc krásně...Dokonce musím přiznat, že jsem tam neumřela a ani mě tělesná námaha neznechucovala tak, jak byste mohli vzhledem k mé minulosti čekat. Vesměs to bylo příjemné prodloužení prázdnin - naučila jsem se sportovní masáž, plavala jsem (občas i neplánovaně) v ledovém rybníku, nechala se ošahat při upgrade rugby, dělala taping, outdooring, brainstorming a teambuilding, kochala se mlhavými rány neprobuzené krajiny, běhala, házela, chytala a pinkala do kulaté věci rozverně nazvané "míč", šíleně se smála a šíleně plakala (jooo prostě emoce, znáte to, šlo to ze srdíčka!), válela se a spala.

Nicméně nejzajímavější část byl závěrečný SURVIVAL. Posledních 24 hodin kurzu mělo podle organizátorů sloužit k tomu, abychom si uvědomili, že naše hranice jsou mnohem dál, než si myslíme. A měli naprostou pravdu - kdybyste mi po doběhnutí dvou koleček na Hamrech někdy v kvartě sdělili, že přijde den, kdy uběhnu cca 20 km, pravděpodobně bych vám na to nic neodpověděla, protože bych tragicky nemohla popadnout dech a dost možná bych vás i pozvracela, ale rozhodně bych vás zařadila k duševně oslabeným jedincům. Pravdou ale zůstává, že všechny hloupoučké disciplíny, kde jediná pointa byla "běhat běhat, hledat papírky s nápisem jako D254J a běhat" jsme s mou partnerkou Helčou (a hlavně DÍKY ní) bezúhonně splnily a ještě k tomu jsme se umístili na 1. místě z dívčích dvojic a vyhrály ultra levné šampaňské z Plusu.

Vzhledem k tomu, že se považuju za upřímného člověka a že většina z vás o mě ví, že mám k běhu vrozený odpor, nemůžu sem napsat, že mě to bavilo. Ale nějáký podobně extraordinérní výraz bych použila...dost možná, že mě to smrtelně unavilo a naplnilo...že by?
(Děkuju Markovi Vachulemu..Vachulovi..?? za fotku a pokud jich chcete vidět víc, založte si účet na facebooku hu huaaa:)

2007-09-10T19:11:00.000+02:00

Ó marno, marno, marno to je,
a prázdnota je v srdci mém,
jsou marny všechny vděky moje,
když zpola jsem jen člověkem!
Ó marno to je mne už nezná zas,
Rusalku prostovlasou.
Jí hoří v očích vášně síla,
té lidské vášně prokleté,
mne voda chladná porodila
a nemám, nemám vášně té!
Prokleta vámi, pro něj ztracena,
odvěkých živlů hluchá ozvěna,
ženou ni vílou nemohu být,
nemohu zemřít, nemohu žít!

(Rusalka, jednání druhé.)

Za veškeré vizuální doprovodné efekty vděčí můj blog stránce DeviantArt, ze které všechno uplně nelegálně stahuju a rozplývám se nad tím...

(20 centimeters from surface by ~Teh-cHix0r )

2007-09-05T19:57:00.000+02:00

Budu...

chodit na dlouhatánské procházky se svým psem, rozkopávat hromady spadaného listí a dýchat tak hluboce, abych naplnila i tu nejposlednější dutinku ve svém těle vlhkou a lezavou vůní podzimu. Nebudu nosit rukavice ani bundu, aby ze mě vyprchalo veškeré lidské teplo.
A pak den potemní a šedá okna zjizví kapky deště a já nebudu poslouchat žádnou hudbu, abych nepřehlušila kvílející vítr, usadím se do svého křesla s velikánským hrnkem čaje Earl grey ponurou, ochmatanou knížkou z knihovny, hlava mě bude jemně pobolívat z levandulového dýmu vonných tyčinek a svíčky budou na koberec jemně odkapávat svůj pravidelný rytmus.
Prostě bude podzim, jako vždycky.

2007-07-22T00:51:00.001+02:00

Nachazim se prave v cerne etape sveho zivota. Ne snad, ze bych nejakym zpusobem trpela na deprese, rezala si zily, oci ramovala tlustymi linkami nebo snad vzyvala temne sily.
Jde o to, ze pokud si na sebe oblecu jakykoliv ne-zcela-cerno-cerny kus obleceni, nemam pocit, ze mi to slusi.
A tedy nejsem ani schopna koupit si v obchode cokoliv barevneho.
A taky me bavi divat se v TV jenom na cernobile filmy.
A nedokazu malovat pastelkama.
A protoze krize se maji resit, premyslela jsem dost dlouho, cim to asi bude a napadlo me par veci:
Nema cenu si nic nalhavat, v Irsku tloustnu, takze moje podvedomi se snazi celou katastrofu zachranovat tim, ze mi podsouva zavislost na cerne, abych stihlela alespon opticky.
Je to prirozena obranna reakce na zaplavu ruzovouckych a fialovouckych sukenek, koralku a gumicek a jinych doplnku, tak nezbytnych k divcimu zivotu v 6ti letech. Je to opravdu obdivuhodne nechutne, kdyz otevrete skrin a snazite se najit cokoliv normalne zabarveneho a proste se vam to nepodari. Stejne tak hresi i irsky odevni prumysl. Krasna halenka s oranzovymi vzory? Vsadte se, ze ji doplni o ruzovou! No a zkuste se potom neuzavrit do sebe a neprikryt se tlumivou, zestihlujici a hebkou barvou nocni oblohy.
A protoze moje uchylka je tak dokonale neprehlednutelna, holcicky se me uz zacinaji ptat, proc nosim jenom cernou a popripade dodaji "I hate that colour!" takze se nedivte, az me poslou zpet protoze jim po dome roznasim ponury dech temnot.
A posledni duvod je - muze za to premenstruacni syndrom, protoze ten muze za vsechno. Akorat si nejsem jista, jestli je legitimni takhle oduvodnovat svoje chovani celych 30/31 dni v mesici.
PS: Hrozne se tesim, az mi na tenhle blog prijdou a zavrou me za vsechny ty obrazky, co jsem an deviantArtu nakradla...

2007-07-21T14:11:00.001+02:00

Pro ty, kdoz nevite, proc pisu bez hacku a carek (a proc mi tak chybi Praha), oznamuji vam (no jo, trochu retard - po mesici) ze jsem az do 28.8., 8:45 PM v Irsku zamestnana jako Au Pair. Pokud chcete znat muj osud, nahlednete do meho specializovaneho blogu irish-bru.blogspot.com a politujte me, zavidte mi, proste cokoliv, ale hlavne mi tam napiste komentar:)

2007-07-18T23:33:00.001+02:00

Objala me studena chapadla chobotnice po zdejsku zvane "homesick" a tak jsem posbirala po netu par obrazku citove hodnoty, ale pochybne kvality a rozhodla jsem se jimi uctit pamatku matky Prahy, ktera mi tu tak chybi se svym sladkym hlukem velkomesta, vsemi otravnymi zastupy sikmookych turistu a zacpanou MHD. Chybi mi...

Dobra Trafika a jim pravdepodobne chybi trzba, protoze takovych penez, co jsem tam utratila...

Hlavni nadrazi... a jeho znelka..tumtudumtu dum dum tu dum dumdudum...

Pri teto prilezitosti zminim i me milovane pantografy... nacpane lidmi, se skvirou na vetrani o velikosti 2 cm, sedackami, ktere se vam prilepi k telu a nepusti..asi pantakum venuju jeste jeden jejich vastni prispevek

Prazska vegetace, slechtena za ucelem poskytovani lidem spocinuti v jinak rusnem svete.

Promod a jeho krasna moda, ktera na rozdil od te Irske nevypada tehotensky a je prochazet se mezi regaly je labuzincka radost, ne jako v Penney's...

2007-07-13T23:12:00.001+02:00

Kaloricka kalkulacka

Prosim vsechna devcata (ale i chlapce), ktera maji pocit, ze jejich jidelnicek neni mozna uplne podle modre knizky, ale ze vlastne zas tak moc smrtelne nehresi, aby rozhodne NEKLIKALY na vyse uvedeny odkaz. Mohlo by se totiz stat, ze by se v podobe cisel dozvedely o svem stravovani udesne veci a navic by jim onen dabelsky vynalez naordinoval nejakou milou aktivitu, aby si zachovaly vyvazeny stav mezi prijmem kalorii a energetickym vydejem a jeste by k tomu pridal dost debilni hlasku "a hura na ni!". Jako odstrasujici priklad uvedu uplne anonymne moznosti aktivit, ktery kalkulacka sestvila jednomu nebohemu cloveku, aby se zbavil prebytecnych kalorii z dnesniho dne.

1,9 hod. rychleho behu
2,3 hod tenisu
3,1 hod jizdy na kole
4,2 hod plavani
6,2 hod tancovani
7 hod rychle chuze
8,7 hod myti oken/luxovani
14,1 hod myti nadobi
16,6 hod zvevu
19,9 hod stani
20,3 hod klidne cetby
32,2 hod spanku

...vyberu si asi to posledni. Dobrou noc.

2007-07-12T00:02:00.000+02:00

Sedel v kresle. Kdo znal jeho obvykle drzeni zad, musel by priznat, ze sedel celkem vzprimene, ve skutecnosti ale ramena povisle kopirovala tvar pivni lahve. Zatinal nehty do operadel, jako by chtel vymackat stavu z citronu a ulevit tak kysele pachuti silenstvi, kterou citil na jazyku uz dobrych par dni. Uprimne receno, dal by cokoliv za to, aby se te zvlastni prichuti zbavil. Zajist se nedala. Ani cigareta nepomohla. Vstal a cistil si zuby az do krve a pak kloktal savo. Jenze kdyz odeznela zdrava bolest, ochromila ho opet ona zahadna kyselost. Vybehl na zahradu, padl na zem a hltave polykal plne hrste hliny, ale ani jeji vlhka tiha nesplachla tu chut, ktera ho tolik davila. Zdvihl se a slepe doklopytal zpet. Nakonec vzal nuz a rozhodnym gestem si jazyk vyrizl. Na par blazenych chvil ho obmyla slana krev, ulevou se zatetelil a padl do kresla, jisty vitezstvim, vydechoval posledni zbytky sveho silenstvi do vzduchu. Delal z nich karminove bubliny a ty se ted vznasely kolem jeho hlavy a tancily jako priopile baletky. Z radosti se zasmal, jen tak, protoze ted jistojiste vedel, ze silenstvi je pryc.

2007-07-02T18:44:00.000+02:00

Wheeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

Vite, ja jsem ten typ cloveka, co se vetsinou svemu prostredi prizpusobi. A protoze momentalne ziju svuj zivot ve spolecnosti, jejiz vyvojovy stupen by se dal nejvystizneji nazvat jako "nevyzraly", ustrnula jsem v tomto stadiu a moje inteligence tomu odpovida. A tak jsem nasla poteseni ve hre nazvane Wheeee...fakt si ji zahrajte, je osvezujici!
zde

2007-06-15T23:22:00.000+02:00

Tak jsem si zas jednou řekla, že by bylo fajn něco stvořit. A protože DADA je nejjednodušším způsobem jak docílit pocitu, že jste umělecky na výši a přitom toho ze sebe moc nevydat, přináším ukázku ze svého pátečního dadaistického podvečera. Přísahám, že jsem nepodváděla a že všechny formulace vznikly čirou náhodou (nebo taky pronikáním kosmírné energie, člověk nikdy neví).

2007-06-14T20:29:00.000+02:00

Co si budeme povídat, Björk je dost divná. Ale jedno jí upřít nemůžu - že totiž nazpívala jednu z nejkrásnějších a nejznělejších písní, který jsem kdy slyšela.
Je tu sice pouze v live provedení, což sice malinko, ale opravdu malininkato snižuje její kvalitu, avšak nic neubírá na její síle.
Björk - Vökurö

2007-06-11T16:48:00.001+02:00

S hrdostí v hlase oznamuji, že od dnešního dne cca 11:00 jsem nastoupila dráhu řidičky! Předcházelo tomu pár kuriózních momentů (jako třeba to, že mě lektorka vyhodila z hodiny, že mi před zkouškama řekla, že jsem řidičský antitalent, že jsem včera nedokázala couvat s naší škodovkou atd..) nicméně dneska se rozevřela nebeská klenba a na mě dopadlo pár paprsků, jež osvítily mé mozkové centrum pro řízení motorových vozidel skupiny B a já jsem projela svých 10 minut slávy téměř bez chybičky. Nebo to možná bylo tím, že jsem měla na tváři nalepenou samolepku žabičky (a komisař to ocenil). Takže tak, už bych se měla přestat vychloubat a napsat zas něco pěkně negativního, ať neruším tradici.
Ale ještě perličku, abyste věděli, že u etestů se lze i pobavit:

Při jízdě v obci se před Vaším vozidlem náhle objeví kutálející se míč. Jak byste měli reagovat?

Pokračovat v jízdě, protože děti vědí, že mají zůstat stát na okraji chodníku a počkat, až auto přejede.

Okamžitě snížit rychlost jízdy nebo i zastavit vozidlo, protože na vozovku za míčem mohou vběhnout děti.

Vyhnout se míči, aby nedošlo k poškození Vašeho vozidla, a pokračovat v jízdě nezměněnou rychlostí.

Já jsem pro to poslední.....no nebrali byste mě jako au pair?:)

2007-06-05T10:07:00.000+02:00

PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO PLACEBO

Moc ráda bych nějákým způsobem slovně vyjádřila, ja moc se tam těším, ale to bych musela bejt hrubá, neboť silnej moment chce silný výrazivo. A k tomu svůj umělecký blog nesnížím, takže musí stačit jedno slovo: PLACEBO!!!
(panečku, to je ale umělecký...)

2007-06-03T20:11:00.000+02:00

Měli jste už někdy pocit, že si vypšikáte mozek z hlavy? Kdybych si byla stoprocentně jistá, že ve svý mozkový dutině nějakej mám, třásla bych se o něj strachy. Ale takhle to ponechávám náhodě...víc mě štve fakt, že dolní polovina mého obličeje je odřená do červena, že za jeden den jsem se přepila všech čajů, co doma máme, že chci jít do školy a nemůžu (upozornuju, že tato věta není oxymoron, ačkoliv tak vypadá) a že v úterý hodlám jet do Brna na koncert Placebo a nemám v plánu se tam složit s horečkou (ale jak podotkla jedna moje chytrá kamarádka - aspoň bych jela domu zadrmo sanitkou) . Tak to prosím někdo vysvětlete mému imunitnímu systému. Děkuju.

2007-06-03T10:15:00.000+02:00

Tento příspěvek bych chtěla věnovat všem jedincům, kteří mě považují za feministku.
Není to pravda. A protože všichni věříme v dokonalou neomylnost internetových testů osobnosti, mám na to i důkaz:

Vaše skóre je 7 bodů.
Nazíráte na muže v přátelském světle. Víte, že existují tací, kteří nešetří ponižujícími poznámkami na ženy, ale od toho máte dost ostrý jazyk, abyste je usadila na správné místo. Věříte, že ženy mají stejná práva jako muži, ale nikomu nemáte zapotřebí o tom mluvit každou minutu. Militantní feminismus se vám jeví jako teorie přitažená za vlasy. Díky svému důvtipu a chytrosti umíte vycházet s muži aniž byste se cítila jako méněcenná. Bravo!

A jestli budete mít ještě někdy chuť osočit mě z feminismu, dejte si pozor, abych vás neusadila svým ostrým jazykem na správné místo....:-D
Ach, na internetu je taková zábava.

2007-05-25T23:19:00.000+02:00

Musea žijí svým vlastním životem. Jeho nejdůležitější momenty však nám všedním návštěvníkům zůstávají skryty, neboť se odehrávají za černých nocí, kdy už každá touha po vědění dávno spí. To pak spolu všechny artefakty a exponáty tiše hovoří a vypráví si o svých životech. Ale jednou do roka nás nechávají nahlédnout do svého soukromí. Letos tato kouzelná událost připadla na sobotu 16. 6. a určitě stojí za to jí využít...minimálně protože vstup je zadarmo:)
>> pražská muzejní noc

2007-05-23T19:31:00.000+02:00

Můj blog se pravděpodobně se nachází v další fázi zámrzu. Mám asi 4 rozepsaný příspěvky o důležitých životních zápletkách, ale nedokážu se přehoupnout do druhý poloviny. A na vině je počasí. Ačkoliv spím svoje minimum 6 hodin denně a piju co to jde (...vodu samozřejmě...), bolí mě hlava, motá se mi a když ujdu 500 m musím si sednout. Cítím se tak neuvěřitelně STARÁ, SESCHLÁ a ULEPENÁ. A to nemluvím o tom, že usínám v jakémkoliv dopravním prostředku a komunikovat s lidmi na úrovni téměř středoškolsky vzdělaného člověka mi dělá lehkou potíž. Prostě potvrzuje se moje domněnka, že jsem člověk stvořený pro sever...:)

2007-05-07T20:30:00.000+02:00

Jsou sny, které se nám nikdy nesplní, protože jsou uplně nesmyslné. A pak jsou sny, které z technického hlediska lze uskutečnit, jenže se vám to nikdy nepovede. Jeden takový já mám... Já bych si přála, aby - alespoň na jeden den - z celé Prahy zmizeli všichni lidi. Nebo přesněji, stačilo by vylidnit centrum od Hradčan po Vinohrady. Tramvaje by se rozvážně zastavily, umlkl by hlahol turistů. Sedla bych si na chvíli k soše Svatého Václava a spolu s ním a jeho koněm si vychutnávala posvátné ticho a uklidila kolem pár odpadků. Až by mě omrzelo moje pietní mlčení, prošla bych si všechny své oblíbené obchody a něco málo ukradla...no, spíš bych je vykradla uplně. Přepadl by mě hlad a tak bych v některé ze stylových restaurací vybílila kuchyň, poseděla při svíčkách, ale přepadl by mě strašlivý smutek, že tam sedím dočista sama a tak bych se zvedla . Prošla bych Starým městem, židovskou čtvrtí, přes Karlův most na Kampu a pak utopila svůj splín ve Vltavě. To už by se pomalu stmívalo a tak bych vystoupala na Hrad a kochala se výhledem, zašla do Klausových apartmánů a načmárala mu na sklo nějáký sprostý vzkaz, ukradla z ledničky šampaňské a vypila si ho na střeše. Pustila si k tomu Dianu Krall...ale opět by mě obemkla moje samota, rozplakala bych se a přemýšlela, jestli z té střechy neskočit. Ale závrať by přemohla zoufalství a tak bych zas pokojně slezla a vydala se domů. Jenže, žádný dopravní prostředek by nejel! A tak bych si našla to nejkrásnější a nejrychlejší auto, vloupala se do něj, jako Mc Gyver ho nastartovala, chvilku přemýšlela, který pedál je plyn a který brzda a pak se rozjela k domovu...a to už by Praha začala zase oddychovat v pravidelném rytmu velkoměsta.

2007-05-07T13:21:00.000+02:00

Takže, dostalo se mi pár kárných poznámek, že můj blog uvadá. A já popravdě řečeno ani nevím, čím to je. Ne snad, že bych v uplynulých dnech nic neprožila,to ne! Ale spíš...ne, já prostě nevím, čím to je. Ale abych se alepoň trochu ospravedlnila, uvedu tu výčet všeho, co se v té době událo (abyste viděli, že se fakt neflákám):
Byla jsem v kině na 3 dobrých filmech: Red Road, Fontána, Babel
Byla jsem na výstavě Orbis Pictus
Byla jsem v Dejvickém divadle na Spřízneni volbou
Byla jsem demostrovat proti státním maturitám
Byla jsem na exkurzi v Osvětimi
Byla jsem na Veletrhu Svět Knihy
Byla jsem vyhozena z hodiny autoškoly
Byla jsem na výstavě fotek Wima Wenderse
Měli jsme víkendovku s Libereckou mládeží
Napsala jsem článek do časopisu (jó pracuju na své kariéře žurnalisty..:)
Koupila jsem si lístek na koncert Placebo
Ušla jsem 22 km na výletě na hrad Žebrák (výkon!!)
Měli jsme školní akademii
Zařizuju si Au - pair na léto
Do toho ještě trilión písemek v čele s matikou, ze které propadám
...takže tvrdit, že v mém životě se nic neodehrává, by byla urážka mého po okraj zaplněného diářku. Problém je pouze v tom, že můj reálný život blokuje ten internetový, takže odedneška už nikam nejdu a uzavírám se do světa počítačů...

2007-04-06T11:20:00.000+02:00

To the Sea, to the Sea! The white gulls are crying,
The wind is blowing, and the white foam is flying.
West, west away, the round sun is falling.
Grey ship, grey ship, do you hear them calling.
The voices of my people that have gone before me?
I will leave, I will leave the woods that bore me;
For our days are ending and our years failing.
I will pass the wide waters lonely sailing.
Long are the waves on the Last Shore falling,
Sweet are the voices in the Lost Isle calling,
In Eressëa, in Elvenhome that no man can discover,
Where the leaves fall not: land of my people for ever!

2007-04-04T15:31:00.000+02:00

V Británii očividně nemají co dělat. Usuzuji tak ze zpráv, které se potulují internetem. Většinou začínají slovy: " Nová britská studie ukázala.." nebo "Podle nejnovějšího britského výzkumu..." a následovně nám odhalí objev, bez kterého by náš život neměl smysl. Tak jsem se třeba dozvěděla, že 20% mužů usíná s plyšákem, kdežto žen pouze 15%. A také je pro mě novinkou, že hlad ovlivňuje výběr partnerů. Výzkum provedený na universitě v Newcastlu dokázal, že hladoví studenti dávali jednoznačně přednost kyprým tvarům, kdežto ti spokojeně zaplnění preferovali štíhlé dívky. Má to prý co do činění s pudem sebezáchovy (teď by se nabízelo spousta chytrých závěrů, třeba: ještěže u nás v jídelně tak mizerně vaří...). Jeden průzkum mezi desetiletými školáky zase odhalil, že ten, koho děti v Británii nejvíc nenávidí není ani jejich ředitel, ani zubař, ale Jamie Oliver (mají mé sympatie...). Důvod je jednoduchý! Tento šéfkuchař se snaží vymýtit ze školních jídelen nezdravé jídlo a školáci jsou teď odsouzeni chroupat zeleninu. Za zmínku ještě stojí studie, ze které vyplývá, že správné čištění zubů může pomoci snížit riziko infarktu a srdečních chorob. Ale neptejte se mě jak, moc jsem to nepochopila. Dál jsem se ještě dozvěděla, že britky dávají práci přednost před sexem, že třetina se jich odmítá svléknout před partnerem a že bohaté angličanky chtějí za partnera krásného muže. No prostě - v Anglii bych bydlet nechtěla. Pořád by se mě tam na něco vyptávali....

2007-03-31T16:54:00.000+02:00

un exchange avec les éléves francaises

Extrémně akční týden jsem prožila s našimi přáteli z Fougéres. Každý den jsem se vracela domů v 11 večer, musela konverzovat francouzsky a k tomu ještě vnímat učivo ve škole. I když byly chvíle, kdy bych nejdradší ležela někde pod drnem, hlavně v tichu a klidu, stejně mě to neuvěřitelně bavilo a teď se mi stýská... Moje corres byla skvělá. Milá, moc se neopíjela (ten poslední den prej pozvracela tramvaj, ale to jsem tam nebyla..), inteligentní – většinou pochopila, co se jí snažím sdělit, nebo to alespoň vždycky odkývala, občas se usmála a nevadilo jí jít 15 minut pěšky od vlaku. Zažili jsme pár pikantních chvilek , ale tím vás nebudu zatěžovat ( všechno jsem si zapsala, zájemcům to klidně pošlu). Nakonec ještě musím dodat – Grooooooooos bisous!!!

2007-03-23T18:32:00.000+01:00

Dva týdny stresu...
...o kterých se možná rozepíšu víc, až pominou, ovšem pokud se nepominu já. Máte pravdu - mě stačí málo. Ale uznejte sami, za 17 hodin a 23 minut přijede slečna francouzka. Dům neuklizený, moje schopnost hovořit francouzsky je v prenatálním stadiu života a můj pes neuvěřitelně smrdí - i přes dnešní maxikoupel, takže proti tomu není sebemenší obrany (prostě mezinárodní trapas). Ráda bych jí to nějak vysvětlila, jenže jsem právě zapomněla, jak se francouzsky řekne "pes". Takže se snažím poslouchat naturální a oblažující hudbu z irských a skotských plání (kde se mluví rozhodně anglicky a NE francouzsky..) a relaxovat. Pravda je ale taková, že mám spíš chuť řvááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááát......

2007-03-16T23:59:00.000+01:00

Máte rádi psychotesty?
já totiž jo. A dneska jsem si ke všeobecnému pobavení svých bratrů jeden udělala a výsledek jsem se rozhodla zveřejnit. Pokud se totiž vyznáte v systému hodnocení, dozvíte se o mě věci, o kterých jste nejspíš neměli nejmenší potuchy... a dobře si rozmyslete, jestli nebude lepší vymazat moje jméno z vašeho adresáře i z paměti a ukončit se mnou veškeré styky, neboť riskujete konfrontaci s těžce psychicky narušenou osobou. (viz. "obecná závažnost").

jestli se chcete taky pobavit, zkusím sem ten test nějak dostat....

2007-03-13T19:01:00.000+01:00

slyším moře. jeho modravý šum vypráví staré příběhy o divokém božstvu, čarotvorně krásných královnách a králích ve zbroji sluncem zářící. o matkách, které zahubily své děti, o čestných kovářích, které zlákal třpyt zlata. o zrazených a mstivých kráskách. o dračích slojích, plných klenotů a kostí hrdinných válečníků, o lodích, které nedopluly ke svému cíli a odpočívají na jeho dně. vypráví o láskách, které v něm našly svůj konec. o nedopitých číších jedu, o koních, které vehnal bič do bitevních vřav. o tichounce šeptaných přáních, které vždy časem odvane vítr. slyším moře.

2007-02-24T22:45:00.000+01:00

Dnes pár oka mžiků po 18 hodině se na Staroměstském náměstí rozesněžilo. Kdyby to ale byl prachobyčejný sníh, nesvědilo by mě teď oko z alergické reakce. To sněžilo peří z rozedraných polštářů... Pár nadšenců - mezi nima já Kubi - se totiž sešlo na Staromáku a mlátilo do sebe polštářema. Celá akce trvala čistého času asi 2 minuty, ale patřili mezi ty světlejší minuty mého života. Kašlala jsem na všechno a zuřivě bila kolem sebe svou zbraní, kterou normálně používám k tak mírumilovnému účelu jako je spánek. Sem tam se mi do rány připletl možná i nějáký ten japonec. A pak byl konec. Snaživí reportéři z TV Nova se ještě chvíli snažili vymáčknout z nás šťavnatý popis události, ale jak řekla Kubi: „No tím že jsme odmítly jste sice přišli vy o zábavu, ale my jsme zase přišly o ztrapnění se před celým národem.“ Takže tak. A protože jet domů se mi nechtělo, šli jsme ještě vymetat obchody a moje peněženka utrpěla (a asi ještě utrpí) pár šrámů, neboť zboží PROMOD v cenové relaci 300,- se fakt nevidí každý den!

2007-02-23T16:40:00.000+01:00

RETRO výlet




Určitě jste to už taky někdy zažili. Jdete třeba do školy, ale pořád máte pocit, že byste měli jít úplně někam jinam. Kdyby bylo na vás, prostě byste se otočili a šli směrem, kterým vás to táhne. Prostě jinam, TAM.
Já takový svůj směr taky mám. Táhne mě to tam už asi půl roku a ve chvílích největšího citového vypětí jsem si vždycky plánovala, jak půjdu tím směrem na výlet. A protože jsem tenhle týden měla jarničky a doma u počítače jsem uvadala, rozhodla jsem se svoje plány konečně uskutečním. Do batůžku jsem si zabalila pláštěnku, namazala rokhlíky, k nim přidla tatranku a jablíčko, dobrou náladu, oblíkla se jako sociál, Falka připnula na vodítko a vyrazila. Cítila jsem se jako pěl let zpátky, v dobách svého dětství, dobách minulých... Vlakem jsem dojela do Mnichovic a odtud pokračovala po jakési červené turistické značce. Jenže mě zachvíli přestalo bavit ji sledovat a tak jsem se na ni vykašlala, což nebyl tak úplně geniální krok, jak jsem se později přesvědčila. Když jsem došla k dálnici, kterou bylo nutné překročit, zjistila jsem, že se rozhodně nenacházím na červené a jediný způsob jak se přes ten potok aut dostat je podejít ho s další dálnicí, takže jsem se chvilku zmítala v asfaltovém labyrintu a moji dobrou náladu udusal olověný dým. Když jsem se dostala dál, přešla jsem Mirošovice a pokračovala na Senohraby, tam jsem si dala homemade svačinu a chtěla jet domů vlakem, mezitím se mi ještě málem podařilo nechat se jím zajet, ale všechno dobře dopadlo a já se po mnoha rozličných dobrodružstvích dostala zdárně domů...

2007-02-21T18:28:00.000+01:00

NEJLEPŠÍ HRA NA SVĚTĚ!
Nebaví vás život? Přijde vám, že všechno na tomhle světě postrádá svůj smysl? Nemáte na nic chuť? Byla vaše odpověď kladná alespoň v jednom z uvedených případů? Jestliže ano, zahrajte si SAMOROST!! Padesáttisícmilióndvěstěosmdesátšesttisícůmiliónkrát lepší a milejší než jakejkoliv Counter - Strike, Simps nebo Half Life dohromady a nadruhou. Je to hrozně vtipná hra se skvělou hudbou a nečekanou zápletkou... jednoho dne na malý samorost přiletí kosmírná loď a ukradne vám pejska...akorát je to zábava asi na 6 hodin, ve kterých se potácíte mezi pocity vítězoslavnosti a absolutní beznaděje. A nutí vás to přemýšlet. Ale stojí to za to! (páni, to je ale optimistickej příspěvek..:)

2007-02-20T22:19:00.000+01:00

Dostalo se mi několik poznámek, že můj plog je plný pesimismu a negativních zápisků. A já sama vím, že všechno co píšu je buď prolezlé cynismem, kritikou nebo ironií. A taky jsem se dočetla v časopise Yellow (jo, upalte mě, čtu tyhle pofidérní plátky a docela mě to baví...), že optimismus je sexy a jestli chce žena někoho ulovit, musí se na svět usmívat, chodit narovnaná, vyzařovat pozitivní energii a prostě ozdravovat celý svět svým oslnivým egem. Takže mám trochu problém... a tak jsem se rozhodla, že změním svoji životní filosofii, budu hledat štěstí i v kalužích bláta a přestanu vás nutit číst svoje výlevy negativismů. Jenže to nejde. Šťastné chvíle, když už je rozpoznám, mi neposkytují ani trochu inspirace. A pro lidský pesimismus je ve světě málo místa, je to smrtelná nemoc a metla společnosti. Takže kde jinde ho můžu beztrestně ventilovat než ve svém kybernetickém světě?

2007-02-14T21:20:00.000+01:00

2007-02-12T20:31:00.000+01:00

Někteří lidé skáčou z Niagarský vodopádů, jiní zase vypijí 5 litrů jahodovýho mlíka před kamerou. Pak jsou na světe i tací, kteří letí do vesmíru a taky už jsem viděla v televizi člověka, co se nechal mlátit do svého nejchoulostivějšího místa baseballkou. No a já jsem se začala učit v autoškole...
Se svojí vysoce praktickou schopností zpanikařit kdekoliv, jakkoliv a kvůli čemukoliv budu brzo oblíbený účastník silničního provozu všech zásahových vozů policie ČR. A vsadím se, že taky hodně brzo někoho zabiju. Už to vidím: stačí nedat přednost autobusu, který jede z prava, dojde k neuvěřitelný kolizi, při který bude autobus vymrštěn až odletí a dopadne do našeho lespoarku, kde vybuchne, přičemž samozřejmě všichni cestující zahynou, požár zničí veškerou hostivařskou faunu a flóru a všechny vrahy, devianty a bezdomovce, kteří tam bydlí a vraždí. Oheň se rozšíří na celou industrální zónu na periferiích Prahy, dojde k sérii výbuchů jejichž popel a spoldiny udusí všechny obyvatele do 124 km od epicentra a zahalí slunce tak na 325 miliónů let takže teplota rapidně klesne, přestane docházet k fotosyntéze a tudíž vymizí všechen kyslík (ano a ani operátor O2 to nezachrání), vegetace pomře a zlomek sveřepých lidí, kteří katastrofu přečkají se s malými zásobami jídla ukryjí do podzemí, kde vznikne malá kolonie. Jenže protože genfond této skupiny bude tak chudý, začnou z lidí vznikat hybridní zrůdy, které vývojem ztratí schopnost žít na zemském povrchu a tak dojde k tomu, že lidstvo komplet přesune svou existenci pod zemský povrch...a aby toho nebylo málo, nebudu mít uzavřené havarijní pojištění, takže se nedoplatím.... Ach, život je tak krutý!

2007-02-10T11:52:00.000+01:00

Kam se poděl můj neurotransmiter...?

Právě teď v tuhle chvíli bych se měla věnovat psaní úvahy na téma: Jaké je, podle vás, nejdůležitější kritérium pro zařazení uměleckého díla ke konkrétnímu uměleckému směru?
A nedokážu přijít na jedinou smysluplnou myšlenku. Moje Inteligenční centrum v mozku vůbec nereaguje na podněty, který mu Centrum pro ambice a personální vývoj vysílá. Jak jsem se včera na biologii informovala, asi mi vypověděl službu "neurotransmiter", kterej by měl posílat dál moje vzruchy, ale někde se momentálně fláká a moje úvaha na Dějiny umění je to poslední, co ho na světě zajímá. Možná je nešťastnej, možná měl pocit, že dostatečně nedoceňuju jeho snaživost. A možná vidí, že se mu v životě nic nedaří, v ničem nevyniká a že ho tu vlastně nikdo nepotřebuje a třeba si taky myslí, že jeho axon, kterej mu osud vyměřil, je pro něj moc těsnej a chtěl by toho vidět, vědět a zažít víc. Asi se dusil se zatuchlým vzduchem a měl až pokrk všech těch neuritů, na který byl nucen hledět den co den, noc co noc.
A taky je možný, že prostě jenom potřeboval ticho, schovat se před všema synapsema a zpracovávat chvíli svoje vlastní myšlenky. Asi ho půjdu najít a povědět mu, že tak to občas bejvá a že s tím pravděpodobně bude muset smířit, stejně jako jsme museli my všichni ostatní a že jsou na světě i krutější životní příběhy než ten jeho...

2007-02-08T17:34:00.001+01:00

nemám ráda řidiče autobusu protože:

si pouští Karla Gotta tak nahlas, že přehluší i paní Evu Jurinovou, která hlásí do ampliónu jména zastávek. (linka 242)
při písničce "Něják se vytrácíš, má lásko..." si nahlas zpívají a stylizují se do role zpěváka, ačkoliv teď právě mají být řidičem. (linka 242)
Nezastaví nebohé, unavené, citlivé mladé dívce, i když ji vidí snaživě běžet. (linka 385)
buď jsou permanentně podroušení, nebo si na to hrají. Mě to ale moc vtipné nepřijde. (linka 385)
jezdí tak neopatrně, že když brzdí, naplácnete se na spolucestujícího, v lepším případě na přední sklo. (linky 177 a 154)
familiérně rozmlouvají za jízdy s cestujícími, což je nespravedlivé, protože cestujícím je rozmlouvat za jízdy s řidičem zakázáno. (meziměstské linky)
Mají v kabině pověšené umělohmotné růžové květiny, růženec, vedle toho nahou Pamelu Anderson a hned pod ní fotku svých synů. A nepřímo nutí cestující se na to dívat a přitom neposkytují papírové sáčky v případě, že se cestující z tohoto donebevolajícího nevkusu pozvrací.

PS: Jestli vám přijde divné, že píšu neustále jen příspěvky o veřejné dopravě, tak se nedivte. Jak jsem nedávno zjistila, celá chabá pointa mého fádního života se totiž odehrává v MHD...je to kouzelné místo.

2007-02-03T21:54:00.000+01:00

Nevím proč, nevím jak, nevím kde a kam, ale prostě jsem černovlasá. Kamarádka mě vylepšila ještě linkama, takže vypadám jako satanista s melírama a jsem zhulená čpavkem, kterej kolem mě vlaje. Děti se mě bojej a brečej, když se k ním přiblížím víc jak na 3 metry (zejtra mám besídku, asi k nim budu muset mluvit přes začeněný plexisklo)...Ale je mi to obdivuhodně uplně ukradený (to bude tim čpavkem) a jsem spokojená, že mám změnu,jenžto moje počůraná sláma mi už lezla krkem. Vtip dne ale je, že si toho doteď u nás doma všimla pouze mamka a to až po třech hodinách. Přemýšlím, kde je chyba... asi v tom, že další osazenstvo našeho domu je mužského pohlaví. Nic proti, ale každá holka si všimne když změníte barvu z rezavo-blond na černou, kluk ne, protože (alespoň u nás) je neustále oslněnej radioaktivní září monitoru.
Ale co, já mám svůj čpavek...

2007-01-28T17:32:00.000+01:00

ČD mě včera nasrali!
Ve středu večer naši milou caput regni bičovala zima. A protože její orgány nebyly vůbec schopné s na ni za ty dva měsíce čekání připravit, stála jsem na nádraží a čekala na zpožděný vlak. Za chvíli se slávou přijel, rozjel se, pak se se slávou zastavil a stál půl hodiny před Uhříněvsí. Měla jsem po autoškole, seděla jsem v teple, takže se mi ani za mák nechtělo nadávat, s sebou jsem měla učení, takže ani nuda nehrozila, prostě - cítila jsem se rozverně. Jenže moji sousedé můj enthusiasmus nesdíleli a informace o britské koloniální velmoci těžko lezou do hlavy, když kolem vás lítají výroky typu: "no to víte, to že vlaky jezdí na čas je kapitalistickej výmysl..." a "Myslíte, že se vůbec rozjedeme?" načež se tomu hlasitě zasmáli, jako kdyby to byl kdovíjak kvalitní a originální fórek. Telefonovali svým blízkým a hlásili tragicky, že uvízli a že vůbec neví, kdy a jak se dostanou domů, jako kdyby zpoždění nebyla naprosto normální věc. A tak jsem podvolila tlaku společnosti a začala si zoufat nad stavem našich drah a bylo mi do pláče nad tím, že 20 cm sněhu v lednu, pojmenovaných jako sněhová kalamita a ještě k tomu 2 dny hlášená dopředu, je dokáže tak rozhodit. A vzpoměla jsem si na jedno graffiti, dost neumně vyvedené na zastávce v Měcholupech, kde stojí "ČD mě včera nasrali". Tato čmáranice je krásným příkladem pravého umění – je dokonale nadčasová, platí pro každý den...

2007-01-22T18:04:00.000+01:00

Proč chci brýle

Jo, chci brýle a stále víc mě překvapuje, že to lidem musím vysvětlovat. Copak vy necítíte ten náhlý, zářivý proud inteligence, který se line do mozku, když si nasadíte na nos brýle? Je to neuvěřitelné, ale já tvrdím, že tento shluk drátků a skel (nebo taky plastu) je klíčem k úspěchu na poli světové inteligence. Skrývá v sobě netušené zásoby bystrosti a poznání. A to ani nemluvím o estetickém účinku! Tento módní doplněk, tak dlouho podceňovaný, se konečně probouzí a stává se z něj vysoce "IN" záležitost. Brýle mohou změnit váš styl, doplnit, zakrýt a zaujmout. Brýle jsou jednoduše luxusní záležitost a kdo si místo nich cpe do očí centimetrové umělé věci jako jsou čočky, které prostě nemohou být takovou nepřebernou studnicí vědění jako jejich stylové protějšky, ten u mě nedojde pochopení....:)

2007-01-04T17:24:00.000+01:00

Vánoce
Označujeme tak smrtelnou nemoc mnoha tváří, přičemž každá z nich je stejně zhoubná jako polibek souchotináře. Na domech se tato choroba projevuje barevným světélkováním a zduřením celého mízního oběhu. Občas je k vidění i velký tumor visící z oken, připomínající mrtvolu (některé prameny uvádí, že jde o imitaci Santa Clause, ačkoliv vzhledem k neforemnosti nádoru je jeho totožnost neprokazatelná). Za vysoce patogenní se dnes považují i tzv. "koledy". Tento projev krajního hudebního nevkusu působí předčasnou a nevratnou demenci u infikovaných jedinců každého věku i vzdělání. Nejmorbidnější dopad mají Vánoce ale na úplně jinou skupinu organismů - lesní flóru. Každoročně podlehne miliony mladých jehličnanů - jedlí, smrčků, boroviček. Skutečnost je o to smutnější, že tyto nadějné a nevinné stromy padnou rukou lidí a ti potom jejich mrtvoly obléknou do potupně barevného hávu slaměných ozdob, řetězů, skleněných baněk a světýlek a takto mumifikované si je vystaví ve svých obydlích, sedí kolem nich a smějí se, popřípadě se křečovitě usmívají. Ani po konci svátků se nebohé stromky nedočkají důstojného pohřbu - končí většinou na kompostech nebo v drtičce.
Obecně viděno je vánoční infekce natolik rozšířená, že se stala neléčitelnou. Nezbývá než vyčkávat, kdy se tato pandémie alespoň modifikuje do přijatelné podoby a pak se s ní naučit žít...:)

2006-12-26T11:32:00.000+01:00

V tomto povánočním čase přichází pravá chvíle, abych se s vámi podělila o svou oblíbenou písničku... Některým vyvoleným jsem se snažila ji poslat v rámci vánočního přání mailem, ale dostalo se mi odpovědi, že soubor nelze otevřít a komu se to podařilo, místo roztomilé písničky se mu začal přehrávat už méně roztomilý pornofilm. Vůbec si to nedokážu vysvětlit a už vůbec za to nenesu vinu!!!! Svoje úsilí jsem ale nevzdala a na internetu jsem našla stránku, kde je možno si ji stáhnout...pokud mě tedy chcete potěšit, věnujte mi těch pár minut a snad se vám bude líbit :)
Standa Kahuda - Uhořelo štěňátko

PS: svého psa mám pořád moc ráda! :)

2006-12-21T19:39:00.000+01:00

noc

Na stěnu mého zčernalého pokoje dopadá světlo pouliční svítilny. Dopadá tiše a měkce, nehýbe se. Už šest hodin stále na tom samém místě. Asi zmrzlo. Já ale nejsem zdaleka tak klidná jako můj noční souputník. Zoufale tisknu víčka k sobě, ovečky, které jsem před chvílí dopočítala běhají kolem mě. Nechybí mi ani jedna. Tikající hodiny jsem nemilosrdně vyhodila za dveře, otočila jsem si polštář na druhou stranu, rozsvítila jsem a znovu zhasla všechna světla, četla jsem si, učila se, brečela, malovala si, ale spánek nepřicházel. Obrátila jsem do sebe sklenku Veltínského zeleného, pak slivovici, šla jsem si lehnout do obýváku, odtamtud znovu do své postele. Nic. Jen vtíravý a naléhavý tlukot vlastního srdce mi připomínal, že stále bdím. Chtěla jsem se ho také zbavit, vyhodit ho za dveře, zavřít do skříně, umlčet polštářem! Čím víc jsem se před ním snažila schovat, tím víc se mi zarýval pod kůži a svou ubíjející, hlubokou pravidelností doháněl mé zjitřené nervy na pokraj zoufalství. Jak moc jsem už chtěla o sobě nevědět. A světlo pouliční lampy se na mě chápavě usmívalo. Neopustilo mě ani na chvíli.

2006-12-18T14:48:00.000+01:00

Dva dny plné krásy

Čas hodný takového názvu jsem strávila ve Vídni od 12. do 13. prosince.
Viděla jsem tolik krásy, že jsem to vůbec nestačila vstřebávat a ještě stále dožívám ve
vzpomínkách. Představte si Vídeň jako obdobu Prahy, ale tam kde my máme zašedlé Národní museum a kolem něho tisíce napůl digitálních asiatů, o kus vedle secesní skvost Hlavní nádraží ve stádiu rozkladu,Vídeň je tvořena samými běloskvoucími poklady, místa k dýchání všude dost ale hlavně! Tolik výstav pohromadě... První jsme viděli Hundertwasserovy snové domy a hned nato Picassa - 200 děl z jeho pozdního období. Myslela jsem, že mě rozpadlé poslavy nezaujmou, ale když stojíte před 2 m vysokým plátnem, zoufale se snažíte dopočítat 2 ruce a 2 nohy a přece vám ten obraz přijde reálný, pochopíte, proč je Picasso zván "geniální".
Pak Andy Warhol - další osobitá postava moderního umění.
Následovala povinná Renesance a Baroko v podobě Tiziana, Rembrandta a spousta kyprých
andělíčků. Chuť jsme si spravili na Klimtovi, Schielem a celé velké výstavě německých expteresionistů... Jako perlička nakonec byla výstava Chagalla, kde jsem ovšem už naprosto
rezignovala a poslední hodinu strávila v apatii na pohovce...

2006-12-18T13:48:00.000+01:00

démon zvrácenosti

Když jsem ještě chodívala v Náchodě do hodiny houslí, cesta do ZUŠ vedla přes most. Týden co týden potýkala jsem se během těch sta metrů s touhou hodit onen černý kufřík přes zábradlí do proudící řeky, v duchu jsem se zaobírala myšlenkami, jaký osud by asi moje housle měly, jak by je divoké vlny splavu roztříštily na milióny kousků, jak bych se marně snažila je zachránit...Svírala jsem křečovitě ruce v pěst, abych se uchránila od takového do nebe volajícího činu. Kdo mě zná víc, může si pomyslet, že tato posedlost může pramenit pouze z mé celoživotní antipatie k hodinám houslí, ale považte, že obdobný scénář prožívám, kdykoli stojím s batohem nad propastí, s drahým foťákem na vysoké věži a nebo dokonce když se sama nakláním nad hlubiny...Dlouhou dobu jsem to považovala za svou osobní úchylku, ale teprve nedávno jsem si přečetla jednu povídku od E. A. Poa, která tomuto jevu dala tvar a jméno, podobu tak věrnou, až se toho sama děsím... nebudu brát panu Poeovi myšlenky, raďěji si onu úvahu přečtěte sami, třeba se v ní také uvidíte...
Démon zvrácenosti

2006-12-14T21:25:00.000+01:00

Kdysi před dávnými časy jsem psala příspěvek o lidech, kteří zemřeli tak osobitě, že stojí za zmínku. To jsem ale neměla pražádné tušení, že existuje tzv. Darwinova cena...
Co to je? Wikipedie mluví jasně: Je to ironické ocenění pro lidi, kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu, tím, že se z něj sami odstranili skutečně stupidním způsobem. Abyste mohli cenu získat, musí vaše smrt splnit několik kritérií:

neschopnost reprodukce – nominovaný se musí zabít nebo sterilizovat,
skutečně výjimečné a neuvěřitelné selhání soudnosti – kandidátova idiocie musí být jedinečná, některé příliš běžně konané hlouposti (např.hraní ruské rulety (v tomto je výjimkou ocenění mladíka, který zmíněnou hru hrál s automatickou pistolí), močení na třetí kolejnici) jsou z nominací výslovně vyloučené,
kandidát se z genofondu musí odstranit sám, svou vlastní hloupostí,
kandidát musí být schopen jasného úsudku (cenu nemohou dostat mentálně retardovaní, duševně nemocní a děti do šestnácti let),
pravdivost – událost musí být ověřená.

Jestli se chcete přesvědčit sami, že opravdu existují lidé hodní vymazání z genetické databáze světa, kouknětě se sem: Darwinova cena
Moji nejoblíbenější jsou tři paka v Americe, Kuře ve studni a hasič Daniel :)

2006-12-07T20:56:00.000+01:00

Cítím, jak mi v uších hučí horká krev. Kdesi zpěnila, kdesi zdivočela.... Neměla jsem ji nechat potulovat po mém nevděčném těle, neměla jsem pustit její stavidla. Měla jsem si ji lépe ohlídat... kdo ví, kde je jí teď konec...

Moje drahá Meryl krásně vystihla mojí i svou situaci: když se něco posere, tak uplně, když se neco posere, tak je to beze zbytku. Něco vám nevychází jak jste si to nakrásně vysnili? není lepšího léku než podělat i zbytek! Staví vám život překážkovou dráhu? vsaďte se, že zahučíte do příkopu!
Hawk, konec mých litanií...

2006-12-04T17:39:00.000+01:00

Mám nutkavé přání podělit se s vámi o jeden klip, který jsem našla na YouTube...je od skupiny RADIOHEAD (která momentálně vládne mému srdci) a píseň se jmenuje "Rabbit in Your Headlights".
Klikněte ZDE a pokud byste náhodou chtěli znát tklivá slova této ještě tklivější písně, tak ZDE.
Čím víc se o téhle kapele dozvídám, tím víc se mi dostávají pod kůži a až se probrouzdám všemi zajímavými stránkami, napíšu o nich nějáký vyčerpávající psychopříspěvek...

2006-11-25T22:18:00.000+01:00

Monolog dne

Slunce ještě nevyšlo. Líně se povalovalo kdesi pod horizontem a jeho existenci dokazoval jen světelný opar mlh pohlcující svět. Čekala jsem na tramvaj a zima se mi zařezávala do masa skrz tlustou bundu. Obloha pomalu, ale přece nezadržitelně modrala a město se stále více probouzelo ke svému hektickému životu.
Úpěnlivě jsem vzývala sluneční koutouč, ať mi ještě chvíli ponechá temnotu, anonymní, neurčitou a bezpečnou. Ať ještě můžu zavřít oči. Ještě chvíli mlčet a nehýbat se.
Vládce oblohy však není milosrdný a den musí začít svůj monolog na vteřinu přesně. Nezbývá mi než poslušně zaujmout svou pozici na jevišti a přizvukovat...

2006-11-17T08:41:00.000+01:00

Včera byl divnej den.

Začal tak krásně, optimisticky, když mě cestou do školy nezávisle na sobě popřáli 2 přiopilí jedinci "krásnej den, slečno", což mi vyloudilo potutelný úsměv na tváři. Ostatek dne probíhal v normálu, perla přišla až večer. Byla jsem pozvaná na oslavu narozenin někam kamsi do hospůdky "Chodovar". Zrovna na mě ale dolehla únava celého bytí, tak se mi tam něják zářivě nechtělo, ale vypravila jsem se (a jsem za to ráda:). Došla jsem na nádraží, kde jsem zjistila, že vlak má velmi nečekané 20 minutové zpoždění (miluji náš koridor) a pak jsem si uvědomila, že jedu - li na Chodov (zde si jž můžete všimnout mého monstrózního erroru) mnohem lepší bych měla cestu přes Opatov, tedy jsem se nalodila na autobus. Na půli cesty mi zavolala slečna oslavenkyně, že hospoda není ani náhodou na Chodově, ale na Albertově a že mám jet na I.P.Pavlova a pak jet tramvají č.24. Když jsem tam vystoupila, žádná takto očíslovaná tramvaj se nenacházela v mém zorném poli. Inu, prozkoumala jsem ostatní linky a bůhvíproč jsem se rozhodla, že pojedu na stanici "Ruská". Vystoupila jsem v opravdu odporné, vykřičené čtvrti, kde bylo asi milion hospod, ale když ani jedna nenesla název Chododvar, začala jsem ve svém nitru cítil hlodavý zub zoufalství. Nasedla jsem zase zpět a se zděšením si prohlédla mapku, která mi nemilosrdně sdělila, že se nacházím na opačné straně centra než má vysněná stanice Albertov. Zatla jsem ale zuby a s pevným odhodláním, několikanásobným blouděním a
přesedáním dorazila po tříhodinové pouti k pověstné hodpůdce na Vyšehradě, která se čtvrtí Chodov má společné pouze to "Chodov". Tam jsem oslavenkyni jako quest políbila zadek, dala si nějákou tu Tequilu a po hodince a půl odcestovala zase zpět. Pak už se mi stala pouze jedna zajímavá věc, totiž že jsem na zastávce asi potkala mrtvolu, ale nemůžu to s jistotou tvrdit, protože nevím, nebyla - li jenom absolutně zfetovaná...
PS: Jestli vám přišel tento příspěvek zdouhavý, tak si prosím uvědomte, jak zdlouhavé bylo prožívat to v reálu..a to jsem vynechala popis nějákých pár úchylů na Ruské...

2006-11-13T18:46:00.000+01:00

Lux aeterna

Krev se mi náhle zastavila v žilách. Cítím, jak se sráží a těžkne, životodárná červeň tmavne a tmavne až se nakonec promění v uhel. V kloubech zatuhl život, vazy teď ze všeho nejvíc připomínají ocelová lana spojující železné konstrukce. A z mých kostí je opravdu kov. Rozpadávají se tak jako pomníky vybudované pro slávu červů a lidí, čas je ohlodává a obaluje rzí. Vlasy, hrůzou semknuté v chomáče se uvolňují ze svých otrockých pout a pokrývají mé zkomírající tělo. Kůže, moje věrná róba z let dávno minulých tiše přijala svuj úděl průsvitnosti. Nikdy víc mě neochrání před zraky dravců.
Ale já se to už nedozvím...

2006-11-11T20:57:00.000+01:00

I takhle se dá umřít...

Každý člověk umírá naprosto originálně, stejně jako origánlně žije. Tihle jedinci jsou moji favorité...:) (seznam bude průběžně doplňován)
Edvard Munch- zemřel na následky výbuchu německýho muničního skladu, kterej mu vybil okna a on skonal na nachlazení...
Honoré de Balzac - upil se k smrti černou kávou...(no aspoň v ní nebylo mlíko:)
manželé Curieovi - Tak dlouho chodili pozorovat romanticky světélkující uran, až oba zemřeli na leukémii...
moje kamarádka Andy (do budoucna) - prej se udusí humrem, ale člověk nikdy neví, pokud není jasnovidnej...a taky mám za úkol tu poznamenat, že jako náhrobní kámen chce mít zadek ze železa, kterej bude vyčuhovat z desky ale hlavně, škvíra mezi půlkama nesmí bejt moc hluboká ani široká, abych nebyla zneužívána jako stojan na kola či jako povyražení pro opuštěné nadržence...(její slova, prosím)
Ježíš - sice umřel, ale vůbec to neplatí, protože zase vstal z mrtvých...
Můj kamarád Kňéňa - Vystřelí si mozek z hlavy, ale specialita je, že do záchoda, protože nechce být přítěží svým bližním, kteří by to po něm museli uklízet.
Charles - Valentin Alkan - geniální hudební skladatel a pianista, Liszt o něm pravil, že má nejlepší techniku, jakou kdy viděl, ale Alkan se v 24 letech stáhl do ústraní a po zbytek života překládal Bibli a skládal. Zemřel tak, že se na něj zřítila skříň s knihami, když sahal pro Talmud, který musel být na nejvyšší polici, neboť ta je nejblíž nebi. Ronald Smith, který napsal jeho biografii o něm pronesl, že musel zemřít,
aby se dokázalo, že vůbec existoval....

2006-11-05T20:37:00.000+01:00

Jak asi vypadá bramborovej kcicht...?

Ve vlaku se člověk může obohatit o tolik nových poznatků! Dneska jsem kupříkladu jela v jednom vagonu s podivným párkem starších lidí. Paní měla bohatou prošedivělou hřívu, skobovitý nos a velmi ale VELMI zvučný hlas, kterým vypravovala Vaškovi, nejspíš svému muži (který měl naprosto identický nos jako ona) tragický osud své přítelkyně:
"Víš jak měla Vlasta tu ceru co měla s tim chlapem děcko..."
"Hmmm.."
"No tak ten si teďka přived k nim do baráku další, kerou zbouchnul, víš? A bydlej spolu fšichni pod jednou střechou a Vlasta dělá jako že to je tý její cery, víš?"
"Hmmm...Kolik je hodin?"
"Půl sedmý. Ale já sem to hned poznala a řikám jí, hele, Vlasto, todle ale neni tvý cery, kcicht to má bramborovej, to ne, tvoje Marcelka je kasavice po Jardovi, a vona mi povidá: di do prdele ty máš postřeh! No já věděla, že tebe nevošálim, já ti to řeknu, to je děcko tý druhý, kcicht bramborovej a ještě zrzavá, čůza jedna!!"
"Hmmm..to je dneská morálka."
"No, ale prej- ne abys to někomu řekla - tak já jí na to: za co mě máš? Já nejsem taková abych někoho támdle pomlouvala!" zařvala na celý vlak.
"Hmmm..."
"No a vidiš, jak to má Vlastička těžký, Jarda jí taky vopustil...debil...a teď má doma todleto. No já bejt na jejim místě tak je všechny vykopu z baráku. Rodina rozesraná...
"Hmmm..."
Stejný rozhovor vedli v různých variacích celou půlhodinu cesty. Já jsem si z toho odnesla kromě informace, že Vlastička má doma čůzu s bramborovým kcichtem ještě uklidnění: že totiž ke statusu "drbna" je cesta dlouhá...

2006-11-04T00:27:00.000+01:00

"Umění nemůže být moderní, umění je věčné." (E. Shiele 1912)

Strachy a posedlosti. V jejich duchu se nese tvorba Egona Schieleho, bouřlivého a volného "expresionisty", který byl jednu dobu dokonce zavřen za "malování nemorálních obrázků". Svoje neurózy přenášel na papír tak opravdově, že si mě tím naprosto získal. Všímejte si jeho úžasných linií...

Vybrala jsem aspoň ty slušné z některých mých oblíbených:)jména obrazů z leva: Autoportrét, Prorok, Čtytři stromy.

2006-11-02T20:38:00.000+01:00

Edvard Munch, norský malíř, měl velmi citově bohatý život. Asi nejzřetelněji se v něm rýsuje smrt, což lze poznat z jeho obrazů na pár prvních pohledů. V útlém věku mu zemřela matka, potom sestra a v starším věku ještě bratr. Svoje zoufalství a děsy dokázal vyjádřit pár tahy černé a červené tak výmluvně, že jsem se buď s jeho pocity nadobro splynula, nebo naopak ty moje dokonale vyjádřil..člověk nikdy neví.

jména obrazů od shora: Nemocné dítě, Vampýr, Výkřik, Noc v St. Cloud.

2006-11-02T16:39:00.000+01:00

O tom, jak pivo oblažuje moje žití...II.

V září jsem se opět vypravila za hranice své vlasti. Tentokrát tou vyvolenou byla Francie, městečko Fougéres. Abyste mohli docenit celý tento příspěvek, musíte si zapamatovat pár faktů: Fougéres leží na naprostém západě Francie v Bretani, má asi 3000 obyvatel a všehovšudy asi jednu samoobsluhu a nedá se říct, že by bylo pivo oblíbený nápoj tamních domorodců.
No a co se mi stalo tak převratného, že tím musím zatěžovat internet a vaše mozkové buňky? Když jsme šli na procházku po jejich krásné "jardin", odvrátila jsem na chvíli pohled od zeleně a zahleděla se pod své nohy na štěrkovou cestu. A tu vidím, že se mezi kamínky něco bělá! Zvedla jsem onen tajemný předmět (samozřejmě, že mě rodiče učili, že nic ze země se nezvedá, ale když jste od nich tak daleko, můžete si dělat co chcete..:) a najednou jsem v ruce svírala důvěrně známý předmět: zátku od Primátora - náchodského piva!! Jestli vám to ještě pořád nepřijdě úžasný, tak si prosím uvědomte, že se právě nacházíme asi 1000 km od tohoto mini města, ve kterém jsem ještě k tomu 10 let bydlela, takže mě k němu váže silné citové pouto...
A pokud to ještě pořád nedoceňujete, možná nevíte, co to je, když se tonoucí stébla chytá...

2006-10-31T20:26:00.000+01:00

O tom, jak pivo oblažuje moje žití... I.
(upozornění pro stoupence mléka: tento příspevek nespadá do antimléčné kampaně)

Byl krásný severský červenec. S kamarádkou jsme sebraly všechny fragmenty svých fyzických sil a vypravily se na 3 denní puťák po Švédské přírodě. První noc jsem složily hlavu v malé chatičce, která byla k dispozici nadšencům, jako my, kteří chtějí poznávat krásy severské země, plné lišejníků, blonďáků a uměleckých předmětů nakradených v Českých zemích. Nemusím jistě dodávat, že ačkoli byla tato roubenka na jednu noc přístupná komukoli, neusídlili se tam bezdomovci, nic nebylo zničené, vše uklizené, a v naprosto dokonalém pořádku. (Což, jak je vám jistě jasné, by v naší roztomilé kotlině České rozhodně fungovat nemohlo). Všechno nám přišlo jako dokonalost sama - oheň jsme rozdělaly na první sirku, jídla dost, dříví naštípané, příroda samozřejmě ohromující...až jsme se začaly bát, že nás v noci přijde vrah a zabije nás, protože taková harmonie života nikdy netrvá dlouho. Ale to jsme ještě nevědely, jaká dokonalost nás čeká v korytě vyschlého potoka. Když se totiž Andy vracela k ohništi, narazila na královsky orosenou plechovku ryze českého Krušovického piva! V tu chvíli nám bylo z celé duše jedno, že chaloupka se nedá zamknout, takže onomu vrahovi určitě nebude zatěžko nás zardousit a k párkům jsme si nostalgicky ale šťastně připily královským pivním mokem...

2006-10-29T21:27:00.000+01:00

Propisovačky v mém životě

Určitě to znáte. Člověk si zvykne na krásnou, blankytně modrou propisku od GE Money Bank a najednou - škyt - a na papíře se místo písmenek v denim blue objeví vyrytý reliéf. Nehledě na to, že musím text dopsat tužkou jinou, což rozhodně nepodpoří estetickou stránku mých sešitů, jsem postavena před zásadní úkol - sehnat si novou. Ono se to lehko řekne, že? V papírnictví stojí obyčejná propiska 15 kč, ale kdo tam má pořád chodit?
Spolužákům tu jejich zabavit nemůžu,
protože krást se nemá a z malíčku si ji vycucat neumím. A navíc, do každé pasuje jiná náplň, takže koupit si zásobu náplní taky nelze. Krom toho, druhů propisovaček je na světě celá škála! Ta moje musí mít úzkou kuličku, barvu přijatelnou,
pokud možno zhruba stejnou jako
ta předchozí, nesmí se propíjet ale hlavně, HLAVNĚ musí vydržet co nejdéle!
Takže pokud někdo aspirujete třeba na Nobelovu cenu, mám pro vás jeden nápad: zaměřte se na věčnou nevypsatelnou propisku! Nejméně jednoho kupce už máte...:)

2006-10-25T20:44:00.000+02:00

Zachraňme životy našich nevinných sestřiček krav!

Mysleli jste si, že mléko je v abecedě zdraví na prvním místě? Celý život je nám obvoďáky vštěpováno, že bez mlíka se rozpadneme. Nejen že to není pravda (a já jsem toho živoucím důkazem), ale i stále více lékařských autorit říká tomuto nechutnému výměšku NE! Nejenže je mlíko stělesněný cholesterol, může také vyvolávat alergii, bolest hlavy (přesněji látka tyramin) a homogenizované mléko (vůbec nevím, co to je) dokonce škodí srdci. Další zásah pod pás lékařským mléčným agentům je, že mlíko nás nechrání před osteoporózou! Kombinovaný přijem bílkoviny a klacia mléčných výrobků vede totiž k vylučování kalcia, takže spíš naopak!
Takže pokud trpíte nevysvětlitelnými problémy jako jsou průjmy, astma, arthritidy, aménie, dokonce i srdeční choroby, měli byste se možná zamyslet, zda je pro vás tento odpuzující, bělavý nápoj vůbec vhodný a zda radši neušetřit nebohé kravičky onoho nepříjemného procesu dojení!
Příkladem nám můžou být Irové, kteří v roce 2000 zorganizovali kampaň se sympatickým názvem "Pij odpovědně! Nepij mléko! Zachraň životy krav!". Jako alternativu představili pivo. Neobsahuje tuk ani cholesterol!
Pokud tedy stejně jako já nepodléháte lékařským mýtům a o nepostradatelnosti mléka, vyobcujte ho ze své ledničky! A pokud stále nevěříte mému vítězství, koukněte se se: mlíko je fuj!

2006-10-25T19:44:00.000+02:00

Už jste někdy řešili ony všudypřítomné vtíravé otázky typu: "Kdo jsem?" a "co je mé pravé já" ? Po několika naprosto schizofrenních večerech strávených nad tímto tématem jsem se inspirovala stránkami Zireaell a Amelií z Montmartru a ohalila jsem střípky svého magického JÁ...:)

Co nesnáším, nenávidím, z čeho mám žaludeční vředy?
Mlíko
Když nemůžu usnout
Když přijdu někam oblečená jinak, než to vyžaduje situace (třeba v plavkách na svatbu nebo tak:)
Knihu Dobrodružství A.G.Pyma od E.A. Poa
Když zapomenu jít k doktorovi a odkládám to pak ještě půl roku
Ranní vstávání (tzn. vstávat před osmou:)
Ovocný čaje
Když nestíhám (nejčastěji nějákej dopravní prostředek)
Counter - Strike
Menstruaci
Horko (více jak 20 celsiovejch stupňů)
Exaktní vědy
Když musím někde čekat nebo jet ve vlaku bez knihy
Otázku: "Jak se máte v Říčanech?" (Ono když vám ji během jednoho dopoledne položí skoro všech 120 členů náchodského CB a vy všem musíte s úsměvem odvětit: "Ále, dobře!", nutně si k ní vytvoříte určitou averzi...)
Psycho-sprchu v naší druhý koupelně (už se tam sprchovat nikdy NIKDY nepůjdu, pokud ovšem nebudu chtít zemřít mučednickou smrtí...)
Sebe (občasně)

Bez čeho nemůžu žít, co je mou součástí, mou vášní, co mám ráda?
Svýho psa! (bez něho můj život opravdu nemá smysl..)
Svoji hudbu
J.R.R.Tolkiena
Volný páteční odpoledne
Podzim
Majáky
Pohled do naprosto plný ledničky - to je ten nejlepší uklidňovací prostředek. A bez nežádoucích účinků! (no možná nějáký ty kila navíc..:)
Faramira
mno, sice je to dost nepoetický ale Seriály: Přátelé, Zoufalé manželky, Horečka páteční noci, Simpsonovi.
Edvarda Muncha
Přírodu
Náchod

A co vy? odhalte mi svou skrytou identitu:)

2006-10-13T15:47:00.000+02:00

klíč ke světovému míru?

Máte pocit, že svět se nezadržitelně řítí do záhuby?děti držící zbraně, vraždy a násilnosti...No prostě zločin na každém kroku.
Pak vás jistě bude zajímat, že v Texasu vynalezli lék - Růžovou barvu! Věznice Mason County Jail zavedla růžový mundúr i papuče. Toutéž barvou vymalovali i celou věznici. Devianty, vrahy a násilníky chytl nejspíš kvalitní úděs, neboť podle představitelů místního soudu se snížila zločinnost až o 70%!
Kdoví, jestli texasané nedrží v rukou klíč k světovému míru!

2006-10-13T10:02:00.000+02:00

le Phare du Cap Fréhel

Sny se musí plnit...já jsem si ten svůj splnila minulý týden v zemi zvané Francie, lépe řečeno v Bretani, přesně na 48º 41' 104" SŠ, 02º 19' 045" ZD.
Tam, kde se kříží linky oněch nicneříkajících čísílek leží kamenná věž se zelenou kopulí a velikou žárovkou uvnitř. Prostě maják se vším všudy...

2006-10-12T08:57:00.000+02:00

O temných zákoutích krásné renesance

Díky obohacujícím hodinám dějepisu v našich ústavech a dokumentárním pořadům je pojem renesance v našem povědomí spojen s krásou, dokonalostí, vzděláním, humanismem...prostě v pravém smyslu "znovuzrození" po temném středověku, který musel člověk trávit na zatuchlém a vlhkém hradě nebo na křižáckých výpravách. Alespoň pro 50% lidské populace však toto "znovuzrození" znamenalo krok zpět. Ó ano, řeč je zase a jenom o ženách...

V římské době, kdy světu vládla patria potestas (otcova absolutní moc nad celou rodinou) si dcera si jen dost těžko mohla zvolit, jestli se vdát nebo zůstat svobodná. Pokud vezmeme v úvahu, že její existence pramenila pouze z otcovy blahosklonnosti (otcové většinou ponechávali naživu jen jednu dceru), protivit se jeho vůli znamenalo jistou smrt. Není se tedy co divit, že největší průkopnice křesťanství byly ženy.
Slavný návrat k antice v dobách renesance pak nutně způsobil tuhnutí pout, kterým byly ženy vázány. A to ani nemluvím o vládě Napoleona, který si z římského práva udělal svojí image.
V dobách našeho "temného" středověku bylo naprosto normální, aby se ženy podílely na obchodních transakcích, vládly své říši po boku svých mužů. Evropa 18. století má svou Kateřinu II. a Marii Terezii, ale kdo dával pozor při dějepise ví, že pragmatická sankce se neprosazovala zrovna lehce. Navíc jde o ojedinělé případy ve srovnání s Eleonorou Akvitánskou, Adélou z Blois nebo císařovnou Anežkou a Matyldou Toskánskou, která pomohla vyřešit spor o investituru. (jednoduše boj o právo jmenovat církevní hodnostáře.)
A při tom všem tyto političky neztrácely své "ženství". Ba naopak, středověká dvorní láska, která kvetla v rukách trubadůrů a básníků byla zosobněním feudalismu - oddanost leníka svému pánu, nebo jinak - oddanost rytíře své paní.

Poslední douška bude ještě o vzdělání. Ve středověku měly hlavní slovo kláštery, kterým nikterak nevadilo dívky vzdělávat stejně jako chlapce a až s přichodem renesance se prosazoval názor, že dívky by se měly učit jen domácím pracem, jako je pečení chleba a stloukání másla...Dílo dovršila francouzská universita, díky jejíž aroganci upadala úroveň klášterních škol a s nimi i ženská vzdělanost. Je snad zbytečné říkat, že univerzitní půda byla výsostně mužským územím.

Od středověkých žen se toho, děvčata, máme ještě hodně co učit , zato renesanční model vztahů, kterému doba vtiskla jemnou příchuť hořkosti, bych radši odsunula do šuplíku:)

Prameny: Žena v době katedrál (Regine Pernoudová)

Anketa od BlueBoard.cz

2006-09-07T19:51:00.000+02:00

Umění musí šokovat. Tečka.

Kdo byl v takzvaném veletržáku, určitě si musel všimnout jistého obrazu. Hlavní roli v tomto uměleckém díle hrála nahá žena, lépe řečeno její genitálie a jehněčí vnitřnosti. Kompozice a konkrétní námět je pro mě v tuhle chvíli nepodstatný. Chvíli jsem stála s otevřenou dutinou ústní a pak se otočila a pokračovala dál. Jaký účel měl ten obraz? vyvolat odpor? úžas? šokovat?...spoustu obrazů mě dnes a denně šokuje. A musím podotknout, že takový Renoir k tomu vůbec nemusí používat vnitřnosti nebohých jehňátek, abych před jeho obrazem dokázala zapomenout na žízeň, bolest hlavy a 4 patra Veletržního domu v nohách. Jehně obrácené naruby mi přijde jako dost laciný pokus o šok. Ale bohužel pro mě, možná se za tím skrývá hluboký smysl, tak hluboký, že nejsem s to zachytit nepravidelné záchvěvy jeho vlnění. Risk nepochopení s sebou nese každý pravý umělec. A takový je pro mě ten, který dokáže vyjádřit sebe sama, hodit kus své duše na papír, plátno nebo notovou linku. Proto je umění dnešní doby nezměřitelné a neposuzovatelné a často nepochopitelné, ale jedinečné.

2006-09-06T15:32:00.000+02:00

Upřímná otázka:upřímná odpověď
Není to tak dávno, co jsem v jednom křesťanském časopise narazila na "poradnu". Mladá dívka Irena psala hořekující dopis, kde líčila svůj problém - procházela tím, čím asi všechny dívky svého věku, v nekterých případech celý život. V odborné terminologii poraden se tomu říká "mindrák". Je to tak, každá aspoň jednou stála před zrcadlem a říkala si, jak neuvěřitelné je, že někdo, komu se říká "všemohoucí" mohl stvořit ji.
Jenže pan MacAllister, který se Ireně upřímně snažil pomoci, to jaksi nevychytal. My mladé a nešťastné dívky totiž nepotřebujeme slyšet, že Pán nás má rád takové jaké nás stvořil (tedy ošklivé) a jelikož "Hospodin hledí na srdce", máme se přestat starat o to, že jsme tak škaredé a snažit se, abychom svou vnitřní krásou byly co nejblíž Bohu...nemůžu než souhlasit!
Ale jako bonus k tomu tvrdím, že žena k životu nutně potřebuje slyšet, že je krásná! Tak jako muž a jeho ješitnost jdou ruku v ruce, my chceme vědět, že jsme milované a žádoucí. A je to naprosto normální a přirozené. Ba co víc, troufám si říct, že to Bůh zamýšlel! On nás totiž, milé dámy, stvořil velmi krásné! Jenže naše unavené oči umazané od řasenky si odvykly tu krásu vidět a chtely by pořád víc a víc. Naštěstí pro nás, můžeme věřit, že na světě existuje alespoň jeden princ, který bude mít jednou velký problém spustit z nás oči...:)
"Milostí Boží jsem to, co jsem" 1.Kor 15,10

2006-07-08T16:21:00.000+02:00

Svého psa venčím každý den a to rovnou třikrát. Odpolední procházku, která je nejdelší, se mu snažím zpestřit tím, že chodíme do lesa a tak podobně. I dneska jsme šli. Cestou jsme míjeli další výletníky a osamělého cyklistu. Byl jeden z těch letošních tropických dnů, ve kterých se nám léto svým horkem mstí za dlouhou a mrazivou zimu. Těšila jsem se na chládek stromů.
Když jsem ale chtěla zahnout k lesu, u cesty jsem viděla onoho borce, co nás předjel na kole, jak nepokrytě močí přímo u cesty. Zatmělo se mi před očima, otočila jsem se jako na obrtlíku a odspěchala na druhou stranu do polí. Nejenže jsem byla nucena změnit destinaci své cesty, ale celý zbytek vycházky jsem mu rozhořčeně spílala. Jak je možné, že se neobtěžuje poodejít si alespoň do křoví!
Nedělala bych takový virvál, kdyby tahle situace byla aspoň trochu vyjímečná, ale nespočítala bych ani na všech svých prstech, kolikrát jsem potkala muže, kterým scházel dostatek rozumu, studu a nebo felxibilita močového měchýře. Pánové, připadá vám to normální? nebo se chcete vytahovat, že můžete konat potřebu ve stoje, zatímco my ne? A nebo se snad bojíte osudu Tycha de Brahe? Pak mám pro vás lék! www.mojeprostata.cz vyřeší všechny vaše problémy a pejskařům snad dopřeje poklidné sobotní porcházky lesem...

2006-07-03T19:49:00.000+02:00

Tak jsem konečně sehnala brigádu...člověk by nečekal, kolik ho to bude stat sil, přemýšlení a kreditu! Ale nemožné se stalo možným, Ježíš Kristus se narodil z Panny a já jsem našla brigádu...tak tedy, první 4 hodiny spočívaly v tom, že jsem psala adresy všech základních škol, kterým měl přijít jistý časopis. Velká zábava! Hlavně když už jsem měla 1/3 práce za sebou a zjistila jsem, že ji musím celou přepsat, mé srdce přetékalko blažeností...když už jsem měla všechny ZŠ z krku, překládala jsem na půlku časopis, který bych mohla směle označit za nejnechutnější porno, které jsem držela v ruce. Jistě chápete, že pak pro mě bylo vysvobozením foliování kulturního magazínu! tenhle zážitek mi ale zklazila paní vedoucí, která běhala kolem mě a křičela: "slečnóó, pospěšte siii, ste pomalááá.." Tak jsem to po 7 hodinách zabalila a zhrzeně jsem odešla. Co mi ta dalo? no za prvé - 315 kč , neutuchající bolest zad a zápěstí, celodenní inhalaci spálené umělé hmoty, ale především úctu k našemu milovanému gymnazijnímu ústavu...od září se totiž budu pilně učit, abych NIKDY nezkončila takhle!

2006-07-03T19:30:00.000+02:00

Pokud máte takovo hordu snaživých přátel stejně jako já, možná prošel vaší schránkou jeden spam (no nevím jak vy, ale u mě jich bylo víc:) Uvidíte spousta strašně roztomilých obrázků běloučkých tuleních mláďátek a nadpisů se spoustou roztomilých chyb jako třeba "pomocte" a "barbarstvý". Realita ale rozhodně není roztomilá, ale krvavá a krutá a plná činů, kterých by nebylo schopno ani zvíře, zato člověk ano. Ostatně, podívejte se na ten web sami...ZDE
Kdo nemá zkušenosti s nějákým tím hororem, tak radši vypusťte to video....

2006-06-18T18:45:00.000+02:00

Praha skýtá tolik potěšení...tak například v noci ze soboty na neděli se konala takzvaná Pražská muzejní noc - asi 44 muzejí a úplně zadarmo! Takže pokud se vám nezvedá žalůdek z 20 metrový fronty, naplněný z poloviny konzumníma turistama a z poloviny náma, čechama, který se vrhnou na všechno, co je zadarmo, stojí to za to!:)